ZÁKAZ NUCENÍ K SEBEOBVIŇOVÁNÍ PŘI ČINNOSTI INSPEKTORÁTU PRÁCE / Jakub Morávek (ed.)

ZÁKAZ NUCENÍ K SEBEOBVIŇOVÁNÍ

JUDr. Jakub Morávek, Ph. D. 1 Demokratický právní stát je jedním z mnohoznačných (nejen) právních pojmů. V jednom z možných významů se jedná o označení teoretického konstruktu. O ideál, o cíl aspirací svobodné západní společnosti, jde-li o uspořádání institucí, jejich vzta- hů a fungování, o uspořádání hodnotového spektra, na němž je ve společnosti shoda, na němž společnost staví, z něhož vyrůstá. Primárním a v současně dobře konečným cí- lem konstruktu je maximalizace chráněných hodnot a jejich zachování zavedením a pro- vedením právních institutů a figur za asistence a pod ochranou veřejné moci. Hodnotíme-li stát perspektivou demokratického právního státu, výsledkem může být jen zjištění míry. Míry, v níž se hodnocený blíží, příp. vzdaluje ideálu, tedy s ohle- dem ke všem okolnostem optimálnímu uspořádání a poměru všech prvků. Úplná shoda ve všech momentech je z povahy věci vyloučena. Ideál je totiž nestálý. Prochází perma- nentní korekcí, neboť odráží širokou škálu stále se měnících faktorů, jako jsou změ- ny ve výchozích sociálních paradigmatech, geopolitická situace, technologický pokrok, změny přírody atd. Snaha o demokratický právní stát je tak nekončícím hledáním. Prostředky sloužícími k dosažení shora naznačeného cíle jsou rozličné právní kon- strukce a figury. Některé mají čistě technickou povahu, některé si s sebou nesou i hod- notový aspekt a mají tudíž i význam při vyvažování. Mnohé z právních institutů prošly složitým a dlouhým vývojem. Historické okol- nosti jejich ustanovení a formování jsou mnohým neznámé. Původní význam bývá nikoli výjimečně i v rámci širší odborné veřejnosti zapomenut. Pro jejich poznání a pro související úvahy o nich v kontextu stávajících reálií a předpokládaného budoucího směřování, to vše v rámci aspirací o dosažení nastolení demokratického právního státu, je přitom oboje zásadní. Uvedené platí zvláště tehdy, kdy dochází k pokřivení institutu veřejnou mocí, ať již mocí zákonodárnou při formulaci zákonodárství nebo při činnos- ti moci výkonné anebo soudní. Jednou z takových figur je princip nemo tenetur se ipsum accusare (nikdo není po- vinen sám sebe obviňovat). 2 Zásada „nikdo není povinen sám sebe obviňovat“, jinak také „zákaz nucení k sebe- obviňování“, je v současné době neodmyslitelnou součástí mezinárodních lidskopráv- ních katalogů i lidskoprávních katalogů na úrovni jednotlivých států (nejméně těch, které spadají do západního civilizačního okruhu). Jde o obecný lidskoprávní procesní 1 Autor působí na katedře pracovního práva a práva sociálního zabezpečení Právnické fakulty Univerzity Karlovy jako tajemník a odborný asistent. Je místopředsedou České společnosti pro pracovní právo a právo sociálního zabezpečení a advokátem v Praze. Příspěvek zohledňuje stav ke dni 1. června 2020. 2 Dále jen nemo tenetur nebo zásada nemo tenetur.

6