SLP 09 (2015)

Nelze nezmínit tzv. Lieberův kodex. Jednalo se o na svou dobu poměrně dlouhý dokument o 157 článcích, nazvaný Instrukce pro řízení armád Spojených států v poli, ze dne 24.4.1863. Vyhlásil jej tehdejší prezident USA Abraham Lincoln jako obecné nařízení č. 100, přičemž text byl připraven Francisem Lieberem. 9 Jednalo se sice o vni- trostátní akt, nikoliv o mezinárodní smlouvu, ale přesto svým obsahem značně ovlivnil další vývoj a napomohl k pozdější kodifikaci zákonů a obyčejů války na mezinárodní úrovni. 10 Kodex například v článku 47 chrání obyvatelstvo nepřátelských zemí tak, že trestá některé zločiny proti němu (obyvatelstvu) spáchané vojáky. 11 Největší posun ve stíhání nejen válečných zločinů, ale například i toho, co bylo později označeno jako zločin proti míru, přinesla Versailleská mírová smlouva (dále jen „VMS“). Ta v článku 227 umožňuje stíhání bývalého německého císaře Viléma II. z Hohenzollernu a v článku 228 umožňuje stíhání jednotlivých pachatelů za činy v rozporu se zákony a obyčeji války. Podstatným z pohledu vývoje stíhání válečných zločinů je fakt, že právo stíhat tyto osoby vyplývá z mezinárodního práva, nikoliv práva vnitrostátního. Právě ve Versailleské mírové smlouvě byl tento princip vyjádřen poprvé. 12 Nakonec sice ke stíhání na mezinárodní úrovni nedošlo, a to ani bývalého císaře Viléma II., ani ostatních pachatelů dle článku 228 VMS, nicméně zakotvení tohoto principu bylo významným krokem pro účely individuální trestní odpovědnosti vyplývající přímo z mezinárodního práva. Na tento vývoj pak mohly navázat tzv. Spojenci po druhé světové válce (a vlastně už v jejím průběhu) při zakládání tzv. Norimberského tribunálu. 13 Ten už plně vychází z individuální mezinárodně právní odpovědnosti jednotlivců za zločiny, které dnes označujeme jako zločiny podle mezinárodního práva. Součástí skutkových podstat byl i článek 6, který v relevantní části uvádí: Soudní dvůr … bude oprávněn souditi a potrestati osoby, které spáchaly, jednajíce v zájmu zemí evropské Osy … některý z následujících zločinů. … b) válečné zločiny: to jest porušení zákonů války nebo válečných zvyklostí. Takové po- rušení bude v sobě zahrnovati vraždu, zlé nakládání nebo deportaci civilního obyva- 9 Instructions for the Government of Armies of the United States in the Field (Lieber Code), 1863, dostupný na webové stránce https://www.icrc.org/ihl/INTRO/110?OpenDocument. 10 Ibid. 11 Crimes punishable by all penal codes, such as arson, murder, maiming, assaults, highway robbery, theft, burglary, fraud, forgery, and rape, if committed by an American soldier in a hostile country against its inhabitants, are not only punishable as at home, but in all cases in which death is not inflicted, the severer punishment shall be preferred. 12 ONDŘEJ, Jan, ŠTURMA, Pavel, BÍLKOVÁ, Veronika, JÍLEK, Dalibor, a kol., Mezinárodní humani- tární právo , 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2010. ISBN 978-80-7400-185-7, s. 469. 13 Dohoda o stíhání a potrestání hlavních válečných zločinců Evropské Osy, 82 UNTS 251, v ČR pod č. 164/1947 Sb.; součástí jako příloha je i Statut Mezinárodního vojenského tribunálu (dále jen „Charta IMT“).

206