SLP 09 (2015)

telstva z obsazeného území nebo v něm k otrocké práci, nebo pro jakýkoliv jiný účel, vraždu válečných zajatců nebo osob na moři, nebo zlé nakládání s nimi, zabíjení rukojmí, plenění veřejného nebo soukromého majetku, svévolné ničení měst a vesnic, nebo pustošení neodůvodněné vojenskou nutností, nebude však na ně omezeno; 14 Tato definice válečných zločinů byla přejata Komisí pro mezinárodní právo v do- kumentu nazvaném Principy mezinárodního práva uznané v Chartě norimberského tribunálu a v rozsudku tohoto tribunálu, 15 což byl dokument vzniklý na základě poža- davku Valného shromáždění OSN, aby Komise pro mez. právo takové principy formu- lovala. Komise zároveň v principech potvrdila existenci individuální mezinárodněpráv- ní trestní odpovědnosti a završila tím vývoj směrem k jejímu zakotvení. Přes tento úspěch však (jak už bylo výše dokumentováno) nebyl další vývoj jedno- duchý. Ženevské úmluvy se termínu válečné zločiny do roku 1977 vyhýbaly. Zároveň doba studené války nebyla příliš vhodná pro další rozvoj stíhání zločinů podle mezi- národního práva. Dále se sice rozvíjelo humanitární právo, ale jeho vymáhání skrze individuální trestní odpovědnost na mezinárodní úrovni se zadrhlo. Změnu přinesl až konec studené války a na něj navazující neblahé události 90. let 20. století, které se odehrály v Jugoslávii a ve Rwandě. Rada bezpečnosti OSN využila svého specifického postavení v mezinárodním právu a při udržování mezinárodního míru a bezpečnosti a zřídila v roce 1993 Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii. Že takto jednala Rada bezpečnosti, plně respektuje již uznaný koncept zna- menající, že ke stíhání pachatelů zločinů podle mezinárodního práva může přistoupit mezinárodní společenství, a to i proti případné vůli státu původu pachatele. Statut ICTY se válečnými zločiny zabývá v článcích 2 a 3, které rozděluje na závažná porušení Ženevských úmluv z roku 1949 (článek 2) 16 a porušení zákonů a obyčejů války (článek 3). 17 Systematikou tedy respektuje skutečnost, že ŽÚ používají odlišnou 14 Dohoda o stíhání a potrestání hlavních válečných zločinců Evropské Osy, 82 UNTS 251, v ČR pod č. 164/1947 Sb.; součástí je i Statut Mezinárodního vojenského tribunálu, čl. 6. 15 Princip 6, písm. b), YILC, 1950, vol. II, para. 97. 16 Article 2: Grave breaches of the Geneva Conventions of 1949. The International Tribunal shall have the power to prosecute persons committing or ordering to be com- mitted grave breaches of the Geneva Conventions of 12 August 1949, namely the following acts against persons or property protected under the provisions of the relevant Geneva Convention: (a) willful killing; (b) torture or inhuman treatment, including biological experiments; (c) willfully causing great suffering or serious injury to body or health; (d) extensive destruction and appropriation of property, not justified by military necessity and carried out unlawfully and wantonly; (e) compelling a prisoner of war or a civilian to serve in the forces of a hostile power; (f) willfully depriving a prisoner of war or a civilian of the rights of fair and regular trial; (g) unlawful deportation or transfer or unlawful confinement of a civilian; (h) taking civilians as hostages. 17 Statut Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii, op. cit .

207