SLP 08 (2014)

Lidská práva Mezinárodněprávní ochrana lidských práv se vztahuje na všechny tři kategorie běžen- ců: IDPs, uprchlíky i válečné migranty. Lidská práva jsou totiž univerzální, „ každý stát je povinen zajistit dodržování lidských práv na svém území .“ 31 Ochranu před vojenským zneužitím poskytují zejména níže vyjmenovaná ustanovení lidskoprávních smluv. 32 Všeobecná deklarace lidských práv OSN z roku 1948 v článku 20 odst. 2 stanoví, že nikdo nesmí být nucen, aby byl členem nějakého sdružení. Extenzivním výkladem můžeme dovodit, že migranti v táborech nesmí být nuceni, aby vstupovali do milic. Mohou tak však učinit dobrovolně. Pakt o občanských a politických právech 33 v čl. 26 stanoví zákaz jakékoli diskriminace. Opět by šlo výkladem dovodit, že je zakázáno, aby v militarizovaných uprchlických táborech velitelé poskytovali větší pomoc svým bojov- níkům než ostatním utečencům. Přijímací stát by potom měl všem osobám na svém území, IDPs, migranty a uprchlíky nevyjímaje, 34 zajistit právo na bezpečnost podle čl. 9 odst. 1 tohoto dokumentu. A konečně Úmluva o právech dítěte a Opční protokol o zapojování dětí do ozbro- jených konfliktů zakazují, 35 aby byly do bojových skupin verbovány děti. Pod pojmem „dítě“ Úmluva o právech dítěte rozumí osobu mladší 15 let a Opční protokol osobu mladší 18 let. Porušení daného ustanovení Úmluvy o právech dítěte pak zakládá me- zinárodní trestní odpovědnost a je stíhatelné před Mezinárodním trestním soudem. Uprchlické / vnitrostátní právo? Samotné uprchlické právo se vztahuje pouze na osoby mající status uprchlíka. Toho mohou dosáhnout naplněním kritérií podle výše zmíněného čl. 1A Úmluvy o práv- ním postavení uprchlíků z roku 1951 a Protokolu týkajícího se právního postavení uprchlíků z roku 1967, případně naplněním kritérií některé regionální dohody např. Úmluvy Organizace africké jednoty upravující zvláštní stránky uprchlických problémů v Africe. Na základě čl. 1F Úmluvy lze odepřít právní ochranu (a tedy i pobyt v přijímajícím státě) osobám, které se dopustily zločinů podle mezinárodního práva, vážných nepo- litických zločinů (mimo místo svého azylu a před udělením statusu uprchlíka) nebo činů, které jsou v rozporu se zásadami a cíli OSN. Toto ustanovení zmocňuje přijímací stát, aby oddělil pachatele daných činů, nebo osoby, u nichž existují vážné důvody se domnívat, že takovýmito pachateli jsou 36 , od ostatních utečenců a zamezil tak jejich 31 ŠTURMA, P., HONUSKOVÁ, V. Teorie a praxe azylu a uprchlictví, op. cit., s. 50. 32 Konkrétní otázkou pak je, zda k nim přijímající státy přistoupily, nebo zda se již staly obyčejem. 33 Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966. 34 HATHAWAY, J. C. The Rights of Refugees under International Law, op. cit., s. 457-460. 35 Úmluva o právech dítěte z roku 1989, Opční protokol o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů z roku 2002. 36 Zde se jedná o zajímavý průlom do zásady presumpce neviny, o níž je dále pojednáno níže.

114