SLP 08 (2014)

na hranicích čekat a tím méně efektivní bude jejich možnost výkonu subjektivního práva žádat o udělení statusu uprchlíka. Přijímající stát má povinnost oddělit z proudu migrantů pachatele trestných činů a skry- té teroristy. Na druhou stranu ale musí ctít presumpci neviny (čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech stanoví: „ Každý, kdo je obviněn z trestného činu, pova- žuje se za nevinného, dokud není zákonným postupem prokázána jeho vina “). Přijímací stát má rovněž zajistit civilní a humanitární charakter vojenských táborů. Migranti ale v táboře mají právo se shromažďovat (čl. 20 Všeobecné deklarace lidských práv), vyjadřovat svůj názor, aniž by tak vyzývali k násilí, národní, rasové či náboženské nenávisti a dopouštěli se propagandy (čl. 19 a 20 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech), případně se fyzicky zocelovat, stejně jako se vydat zpět do své země, aby tam vstoupili do ozbrojených složek a bojovali za tu či onu stranu konfliktu (čl. 12 odst. 2 a 4 a čl. 25, písm. c) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech). Implementace bezpečnostních opatření tak bude muset práva uprchlíků omezovat proporcionálně vzhledem k hrozbám, kterým by čelili bez daných opatření. Obecnou úroveň ochrany bude v budoucnu nutné nastavit s důrazem na to, že jednotlivé opera- ce mohou probíhat pod tlakem a různí aktéři by si mohli bezpečnostní opatření vyklá- dat různými způsoby ve svůj prospěch. Státy by například mohly využívat udržování bezpečnosti v táborech jako záminku k odmítání dalších utečenců. ͹. Závěr Již delší dobu probíhají diskuze o revizi pojmu „uprchlík“ v mezinárodním právu, konkrétně o rozšíření definice v čl. 1A Úmluvy. Možná dojde k tomu, že obecný status uprchlíka nově získají i váleční migranti. Globální ochrana se tak zvýší na takovou úroveň, jakou stanoví například Africká úmluva. 57 Při debatách o této změně se otvírá pověstné „ window of opportunity “; mezinárodní společenství by mělo zvážit fakt, že refoulment není jediným nebezpečím, před nímž je třeba běžence chránit. Prchající se stávají součástí bojových strategií, konflikt v Sýrii budiž nejaktuálnějším důkazem. Pokud se mezinárodní společenství rozhodne vtělit ochranu všech typů válečných utečenců před tímto fenoménem do mezinárodní smlouvy, zaprvé se tak vyřeší statu- sové problémy. Navíc bude zakotvena v některých oblastech dosud chybějící ochra- na „nepravých“ uprchlíků, a to i při vnitrostátních konfliktech. Budou tak chráněny dosud nekryté případy a sjednotí se ta ochrana, která je v současné době roztříštěna 57 Obdobnou ochranu nabízí také institut doplňkové ochrany v právu EU vycházející ze směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany. V rámci doplňkové ochrany nelze navrátit do země původu ty migranty, kteří sice nejsou statutárními uprchlíky, ale v jejich domovském by mj. čelili vážnému ohrožení života nebo důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.

119