SLP 08 (2014)

realizace práva na prohlídku lodi. Poměrně častým cílem těchto zábranných programů je zabránění migračním vlnám. ͹.͸.ͷ Námořní zábranný program mezi Itálií a Libyí V letech 2009 až 2011 probíhal ve Středozemním moři mezi Itálií a Libyí námořní zábranný program, jehož obsah a právní podklad je následující. Itálie a Libye uzavřely v roce 2007 v Tripoli Protokol, 39 jehož cílem bylo potírání ilegální migrace, a to za pomoci společných hlídkovacích operací na moři. Tento Protokol však nebyl v Itálii implementován. V roce 2008 byla mezi těmito dvěma zeměmi uzavřena další smlouva, a to Dohoda o přátelství, partnerství a spolupráci, 40 která uzavřela dlouholeté spory z dob, kdy byla Libye italskou kolonií. Smlouva se zabývá především hospodářskou spoluprácí a odškodněním, které je Itálie povinna Libyi zaplatit, ale ve svém článku 19 odst. 3 pojednává i o spolupráci v boji proti nelegální migraci. Tyto dvě země se do- hodly na posílení hraničního kontrolního systému na libyjských hranicích (toto posí- lení financovala z 50% Itálie, z 50% zdroje Evropské unie), dohodly se též na tom, že k tomuto posílení budou používány italské vojenské jednotky. Následně byl uzavřen Dodatkový protokol, který implementoval Protokol z roku 2007. Tento dokument vymezil cestu pro první italskou zábranou operaci, která proběhla dne 6. května 2009. Nenalezneme v něm ovšem žádný právní podklad k těmto operacím, pouze velmi vágně odkazuje na povinnost obou států repatriovat uprchlíky. 41 Od roku 2009 začaly Itálie a Libye spolupracovat a organizovat operace na moři. Zásahové akce byly vždy prováděny v mezinárodních vodách italskými vojenskými loděmi, podle dostupných informací byl na italské lodi vždy přítomen libyjský úředník a operace byla provádě- na pod vedením Libye, italské lodě tedy jednaly jako zástupci Libye. Průběh operací byl takový, že italská vojenská loď zastavila loď vezoucí uprchlíky na volném moři, následně je vzala k sobě na palubu a dopravila do Libye. V některých případech tato akce probíhala přímo v pobřežních vodách Libye. Později byly operace prováděny li- byjskými loděmi za asistence italských úřadů, které nejprve zjistily lodě převážející uprchlíky, které se mají navrátit a pak povolaly své libyjské partnery, aby danou operaci provedly. Italská strana vynucené návraty uprchlíků nikdy nenazvala jako deportace nebo vyhoštění, vždy mluvila o „ operazioni di riaccompagnamento “, tedy v překladu o operacích, kdy italské lodě „doprovázely“ uprchlíky zachráněné na moři do jejich výchozí země. 42 Tehdejší ministerský předseda Silvio Berlusconi se ve vztahu k těmto operacím neuznával extrateritoriální aplikaci non-refoulement, když např. ve svém 39 Protocollo tra la Repubblica Italiana e la Gran Giamahiria Araba Libica Popolare Socialista, Tripoli, 29. [online]. Citováno 15. 12. 2013. Dostupné z: http://www.ilvelino.it/archivio/documenti/allegato_docu- mento_621.pdf. 40 Il Trattato Italia-Libia di amicizia, partenariato e cooperazione. [online]. Citováno 15. 12. 2013. Dostupné z: http://www.repubblica.it/2008/05/sezioni/esteri/libia-italia/testo-accordo/testo-accordo.html. 41 Srov. TONDINI, M. Fishers of Men? The Interception of Migrants in the Mediterranean Sea and Their Forced Return To Libya, In: INEX Paper, 2010, s. 4. 42 Tamtéž, s. 22.

139