SLP 08 (2014)

vyjádření z května 2009 uvedl, že: „ povinnost přijmout [do Itálie pozn.] se vztahuje jen na ty občany, kteří požádali o politický azyl a které tedy musíme přijmout, jak stanoveno v mezinárodních smlouvách a úmluvách ... ty, kteří se dotkli nohou naší půdy, v tomto smy- slu i pokud vstoupili do našich pobřežních vod. Pro ty, kteří jsou objeveni na volném moři a ještě nevstoupili na území Itálie, platí naše právo stanovené mezinárodními smlouvami, a sice navrátit ho tam, odkud přišel .“ Berlusconi ve svém projevu také uvedl, že se zákaz refoulement nevztahuje na lodě na volném moři. 43 Spolupráce mezi Itálií a Libyí v navracení uprchlíků do Libye s sebou přinesla řadu otazníků, a to jak v oblasti mořského práva, tak především v oblasti lidských práv, konkrétně pak principu non-refoulement. Tato praxe samozřejmě nezůstala v Evropě ani ve světě bez povšimnutí a vzbudila řadu reakcí. Tak například UNHCR v reakci na první z operací vyjádřil obavy o osud uprchlíků navrácených do Libye, neboť ta nepodepsala Úmluvu o právním postavení uprchlíků a nemá ani žádný azylový systém, vyzval též italské úřady, aby z tohoto důvodu znovu zvážily své rozhodnutí a vyvarovaly se opakování těchto operací, zdůraznil i, jak důležité je, aby byla plně respektová- na zásada non-refoulement. 44 K non-refoulement se vyjádřil i viceprezident Evropské komise Jacques Barrot, když ve svém právním rozboru ze dne 15. července 2009 uvedl, že i když operace italských úřadů nejspíše spadají pod ustanovení článku 12 Schengenského hraničního kodexu 45 a jsou ostrahou hranic, jejímž hlavním účelem je zabránit nedovolenému překračování hranic, je nutné dodržovat zásadu non-refoule- ment. To znamená, že ačkoliv jsou operace podle všeho v souladu s evropským právem, nelze zapomínat na závazky, ke kterým se země zavázala mezinárodními dohodami. 46 Itálie se snažila své počínání v průběhu času odůvodnit různými argumenty. Obecně byly nucené návraty uprchlíků pojmenovány jako: a) záchranné operace osob v tísni nacházejících se na moři, b) policejní operace proti pašování uprchlíků, a to v souladu s ustanoveními Palermského protokolu, 47 c) akce pod společným vedením zakládají- cí se na mezinárodních dvoustranných dohodách a inspirované zásadou mezinárodní spolupráce mezi státy. 48 43 Berlusconi: „La nostra idea dell´Italia non é multietnica“. Il Sole 24 Ore.com, 2009. [online]. Citováno 15. 11. 2013. Dostupné z: www.ilsole24ore.com/art/SoleOnLine4/Italia/2009/05/berlusconi-no-italia multietnica.shtml. 44 Srov. Zpráva UNHCR ze 7. května 2009. 45 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob. 46 Srov. Dopis J. Barrota, viceprezidenta Evropské komise ze dne 15. července 2009. 47 Protokol proti pašování migrantů po zemi, po moři a letecky, doplňující Úmluvu Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu z roku 2000. 48 Srov. TONDINI, M. Fishers of Men? The Interception of Migrants in the Mediterranean Sea and Their Forced Return To Libya, op. cit., s. 8.

140