SLP 08 (2014)

LEGALITA ZÁSAHŮ DO PRÁVA NA OSOBNÍ SVOBODU MIGRANTŮ V KONTEXTU EVROPSKÉ ÚMLUVY O LIDSKÝCH PRÁVECH A JUDIKATURY EVROPSKÉHO SOUDU PRO LIDSKÁ PRÁVA Miloš Kulda 1 Zásahy do práva na osobní svobodu jedince představují aspekt, který migraci osob všeobecně provází. Přestože se tak často může dít na okraji zájmu společnosti, jsou mi- granti nezřídka podrobováni opatřením spočívajícím v dočasném zbavení své osobní svobody, a to zejména v důsledku snah jednotlivých států vykonávat svou suverénní pravomoc při ochraně státních hranic. Nucení migranti v tomto ohledu představují specifickou skupinu, jelikož se zásad- ně nejedná o osoby, které by svou vlast opouštěly z vlastní vůle. Jsou k tomu naopak donuceny ze strachu o vlastní život a životy svých blízkých, a to například z důvodu ohrožení v důsledku probíhajícího válečného konfliktu. Právní postavení válečných migrantů lze do určité míry považovat za krajně nevymezené, protože na poli meziná- rodního práva není nucená migrace v důsledku válečného konfliktu přesně definována ani jinak zakotvena. 2 Přestože obecná definice, která by vytvářela určitý univerzální a závazný rámec, jenž by zahrnoval i ochranu osobní svobody nucených migrantů tedy chybí, existují jiné, regionální instrumenty, které lze uplatnit i v případě nucené migrace. V tomto ohledu zaujímá významné postavení zejména ochrana rámci Rady Evropy, a to konkrétně Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950 (dále jen „Evropská úmluva“). Cílem této stati je proto přinést přehled ochrany před zásahy do osobní svobody nucených migrantů (tedy tzv. „nepravých“ uprchlíků) přicházejí- cích do Evropy. ͷ. Ochrana práva na osobní svobodu v Evropské úmluvě o lidských právech Samotné právo na osobní svobodu představuje jedno z hlavních osobnostních práv člověka a řadí se mezi nejdůležitější základní práva, která jsou garantována Evropskou úmluvou, a proto každé zbavení osobní svobody znamená velice závažný zásah do osob- nostní sféry jedince. Evropská úmluva nekoncipuje právo na osobní svobodu jako absolutní a nepřipou- štějící výjimku a ve svém článku 5 obsahuje vedle generální klauzule i taxativně vyme- zené případy dovolené ingerence. Generální klauzule práva na osobní svobodu jedince je zakotvena v odstavci 1, který stanovuje, že: „ každý má právo na svobodu a osobní

1 Doktorand na Katedře evropského práva PF UK. 2 Blíže o tomto tématu pojednávají statě v části III této publikace věnované právnímu postavení válečných migrantů.

146