SLP 08 (2014)

bezpečnost “ 3 a současně nikdo nesmí být zbaven osobní svobody, s výjimkou typových případů, které Evropská úmluva dále taxativně vyjmenovává. Problematiky migrace, a to jak všeobecně míněné, tak týkající se specificky nucené migrace, se v této souvis- losti týká konkrétně jeho odstavec 1 písm. f ), který umožňuje zbavení osobní svobody jedince za podmínky, že se jedná o „ zákonné zatčení nebo jiné zbavení svobody osoby, aby se zabránilo jejímu nepovolanému vstupu na území, nebo osoby, proti níž probíhá řízení o vyhoštění nebo vydání .“ 4 Z textu Evropské úmluvy tedy vyplývá, že vůči osobě imi- granta má zásah do osobní svobody zejména procesní, respektive zajišťovací povahu. Pro vymezení legality zásahů do práva na osobní svobodu ve smyslu článku 5 odst. 1 písm. f ) Evropské úmluvy zaujímá klíčovou roli Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“). Ten v rámci své judikatury formuloval další podmínky, které je třeba splnit, aby zbavení osobní svobody jedince bylo ospravedlnitelné. Tyto podmínky lze v zásadě rozdělit na dvě skupiny, a to podmínky obecné, které se vztahují ke všem důvodům uvedeným v článku 5 odst. 1, a podmínky specifické, vztahující se k samot- nému odstavci 1 písm. f ). První obecnou podmínkou je zákonnost. Opatření směřující ke zbavení osobní svo- body musejí být zákonná, tedy konformní s vnitrostátním právem, a současně musejí probíhat v souladu s řízením stanoveným zákonem. Ten přitom musí disponovat také určitou kvalitou. Tato kvalita, dle ESLP, znamená, že vnitrostátní zákon ospravedlňu- jící zásah do osobní svobody jedince musí být zejména dostupný, přesný a současně musí být také v souladu s principem právního státu. 5 Kromě výše uvedeného musí vnitrostátní právo samozřejmě respektovat i principy stanovené Evropskou úmluvou. 6 Zákonnost je sice hlavním, ale nikoli jediným rozhodujícím faktorem. Druhou obecnou podmínkou, která požadavek zákonnosti doplňuje, je podmínka neexistence svévolného jednání orgánů veřejné moci. Tím je reflektován jeden z hlavních smyslů článku 5 Evropské úmluvy, kterým je právě ochrana jednotlivce před svévolí. Za typic- ké nesplnění této podmínky považuje ESLP zejména absenci dobré víry, či případně klamavý postup ze strany státních orgánů. 7 Zbavení osobní svobody by zároveň bylo možné považovat za svévolné v případě, že by jím byl sledován jiný cíl než zabránění migrantovi v nepovoleném vstupu na území státu, respektive umožnění rozhodnutí o jeho extradici či deportaci. Takové jednání by současně odporovalo čl. 18 Evropské úmluvy, který zakazuje zásahy do práv garantovaných Evropskou úmluvou pro jiné účely, než ty pro které byly formulovány. Do druhé skupiny, tj. specifických podmínek, se řadí zejména požadavek, aby opat- ření spočívající ve zbavení osobní svobody bylo vykonáváno v místě a za podmínek, 3 Srov. Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950, čl. 5 odst. 1. 4 Srov. Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950, čl. 5 odst. 1 písm. f). 5 Rozsudek ESLP, Rashed v Česká republika, stížnost č. 298/07, rozsudek z 27. listopadu 2008. 6 Rozsudek ESLP, Winterwerp v Nizozemí, stížnost č. 6301/73, rozsudek z 24. října 1979, odst. 39-45, rozsudek ESLP, Shamsa v Polsko, stížnost č. 45355/99 a 45357/99, rozsudek z 27. listopadu 2003. 7 Např. rozsudek ESLP, Bozano v Francie, stížnost č. 9990/82, rozsudek z 18. prosince 1986, odst. 54.

147