SLP 08 (2014)

Výkon samotného správního rozhodnutí byl nicméně odložen, jelikož nebyly zajiš- těny nezbytné podmínky pro jeho provedení a stěžovatelé současně neměli ani platné cestovní doklady. Maďarské orgány tedy následně nařídily zajištění stěžovatelů za úče- lem jejich vyhoštění. Jejich původní žádost o azyl se následně dostala do fáze meritorního projednává- ní, což je opravňovalo k umístění v neuzavřeném uprchlickém přijímacím středisku. Přesto byli téměř po dobu půl roku ponecháni v administrativní detenci, která byla soudem postupně prodlužována, než byli nakonec přemístěni do zmíněného přijíma- cího střediska. Stěžovatelé u ESLP namítali, že jejich detence byla nezákonná ve smyslu článku 5 odst. 1f ) Evropské úmluvy, protože jejím cílem nebylo zajištění výkonu rozhodnutí o vyhoštění. Současně také poukazovali na to, že dle vnitrostátního práva měli být v okamžiku, kdy začala být jejich žádost o azyl meritorně projednávána, umístěni v přijímacím středisku s volným režimem a nikoli v administrativní detenci. Významným aspektem tohoto případu bylo, dle ESLP, rozdílné vnímání skutečné- ho významu a správného výkladu vnitrostátního právního předpisu, na jehož základě došlo ke zbavení osobní svobody. ESLP sice v té souvislosti zdůraznil, že interpretovat a aplikovat vnitrostátní právo je především úloha vnitrostátních orgánů. V daném pří- padě nicméně odmítl argumentaci maďarské vlády, že vnitrostátní právo neukládá or- gánům povinnost propustit z detence ty žadatele o azyl, jejichž případ se dostal do fáze meritorního projednávání. Dále ESLP konstatoval, že i kdyby přijal takovýto výklad jako správný, pak se i přesto domnívá, že zbavení osobní svobody stěžovatelů nebylo v souladu s požadavkem „zákonnosti“ stanoveném v článku 5 Evropské úmluvy. ESLP v daném případě považoval celkovou délku zbavení osobní svobody stěžovate- lů za nepřiměřenou a kritizoval zejména skutečnost, že v projednávaném případě bylo zbavení osobní svobody stěžovatelů prodlužováno hlavně z důvodu nečinnosti maďar- ských orgánů. Tato nečinnost navíc neměla základ v žádném odůvodněném rozhod- nutí, nebo v takovém, které by umožňovalo použití účinného opravného prostředku, což dle názoru ESLP, velmi hraničí se svévolí. S ohledem na tyto skutečnosti proto ESLP konstatoval, že jednáním maďarských orgánů došlo ve stěžovatelově případě k porušení práva na osobní svobodu ve smyslu článku 5 odst. 1 písm. f ) Evropské úmluvy. K danému případu poskytl stanovisko mimo jiné i Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, který vyjádřil znepokojení nad skutečností, že Maďarsko uvaluje admi- nistrativní detenci na žadatele o azyl, a to bez možnosti účinného přezkoumání její zákonnosti nebo bez zvážení jiných možných alternativ. Zároveň vyjádřil znepoko- jení také nad skutečností, že většina migrantů, kteří jsou do Maďarska vráceni podle Dublinského nařízení, je považována za nelegální migranty, což znamená, že jsou au-

150