SLP 08 (2014)

tomaticky zadrženi. Dle názoru Úřadu tato praxe není v souladu s vnitrostátním ani mezinárodním právem. 19 Obdobně rozhodl ESLP ve prospěch stěžovatele také v rozsudku ve věci Housein v. Řecko (stížnost č. 71825/11, rozsudek ze dne 24. října 2013). Stěžovatelem byl ne- zletilý afghánský občan, který v roce 2011 nelegálně přicestoval do Řecka, kde byl za- držen. Byl nicméně umístěn v zařízení pro dospělé, kde čekal na deportaci. Stěžovatel se u místních úřadů primárně domáhal toho, aby byl přemístěn do specializovaného zařízení pro mladistvé, s tím, že je nepřípustné, aby byl držen v administrativní detenci spolu s dospělými a navíc v naprosto nevyhovujících podmínkách. V rámci své stížnosti podané k ESLP stěžovatel namítal, že jednáním řeckých orgánů došlo především k porušení jeho práva na osobní svobodu dle článku 5 odst. 1 písm. f ) Evropské úmluvy. ESLP i zde zdůraznil především obecné požadavky na zákonnost (tedy zejména na soulad daného opatření s hmotněprávními i procesními normami vnitrostátního práva) a na absenci svévole při zbavení osobní svobody jedince. V da- ném případě nicméně opět připomněl, že existenci svévole je třeba posuzovat ve světle dalších kritérií, která v rámci své judikatury formuloval. Proto nad rámec obou obec- ných podmínek zdůraznil, že zbavení osobní svobody musí být provedeno v dobré víře, musí být úzce spojeno s cílem zabránit osobě v nepovoleném vstupu na státní území, dále místo a podmínky zbavení osobní svobody musí být adekvátní, respektive vhodné, a délka zbavení osobní svobody musí být také přiměřená sledovanému cíli. V této souvislosti současně připomněl, že článek 5 odst. 1 písm. f ) Evropské úmluvy nevyžaduje, aby zbavení osobní svobody bylo shledáno jako nezbytné. Nicméně, v tomto konkrétním případě vyčetl řeckým orgánům především to, že vnitrostátní právo aplikovaly zcela automaticky bez ohledu na specifickou situaci stěžovatele, kte- rým byl mladistvý bez jakéhokoliv doprovodu. Zároveň jim také vyčetl, že nepodnikly žádné kroky k jeho přemístění do vhodného zařízení, ačkoli jim příslušné vnitrostátní právní předpisy týkající se mladistvých tuto povinnost ukládaly. Na základě těchto důvodů tedy ESLP nakonec konstatoval, že došlo k porušení článku 5 odst. 1 písm. f ) Evropské úmluvy a zbavení osobní svobody stěžovatele tedy nebylo v souladu s požadavky Evropské úmluvy. Stěžovatel v daném případě nicméně nenamítal porušení pouze článku 5 odst. 1 písm. f ). Zároveň namítal, že jeho držením v nevyhovujících podmínkách zařízení pro dospělé měl být vystaven nelidskému, respektive ponižujícímu zacházení, což by předsta- vovalo porušení článku 3 Evropské úmluvy. ESLP zde nicméně nepřijal stěžovatelův argument jako platný. V případě této stíž- nosti na porušení článku 3 Evropské úmluvy totiž došel k závěru, že stěžovatel nevy-

19 Rozsudek ESLP, Hendrin Ali Said a Aras Ali Said v Maďarsko, stížnost č. 13457/11, rozsudek z 23. října 2012.

151