SLP 08 (2014)

Diplomatické záruky se mohou týkat jak konkrétního jednotlivce, tj. být sjednány pouze pro daný případ, tak i skupiny osob, které spojují určité znaky. Tradičně se tak lze se sjednáváním diplomatických záruk setkat v extradičních řízeních a i v případech vyhoštění. V poslední době si však nejvíce pozornosti vysloužily diplomatické záruky v souvislosti s tzv. mimořádnými předáváními, tj. v případech utajených transferů osob mezi státy, přičemž tyto přesuny nesledují právem formálně stanovené postupy. 4 Jelikož při používání diplomatických záruk dochází k přesunům osob do zemí, kte- ré fakticky nedodržují své mezinárodní závazky, pokud jde o ochranu lidských práv, včetně zákazu mučení, nabízí se otázka, jaký je vztah diplomatických záruk k lidským právům? Posilují diplomatické záruky ochranu práv přesouvané osoby, jak tvrdí je- jich zastánci – tj. státy, nebo naopak pomáhají obcházet současné závazky vyplývající pro státy z mezinárodního práva? Konkrétně by zde mohlo dojít například k rozpo- ru s principem non-refoulement. Dle mezinárodního práva by však pro přesouvanou osobu nemělo existovat nebezpečí, že by stát, který takovou osobu přijímá, vůči ní nerespektoval své mezinárodní závazky. Účelem diplomatických záruk by proto mělo být vyloučit takové riziko tím, že se jeden stát zaváže nad rámec svých současných zá- vazků dodržovat podmínky sjednané v zárukách. Kritikové však namítají, proč by státy měly dodržovat poskytnuté záruky, jestliže již porušují své závazky vyplývající pro ně z mezinárodních smluv a obyčejového práva? 5 Problematika sjednávání diplomatických záruk proti mučení a jinému nedovolené- mu zacházení se na mezinárodní úrovni objevuje již minimálně od poloviny devade- sátých let. Ve vyjádření tehdejšího Zpravodaje OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestání je uvedeno, že sjednání diplo- matických záruk by nemělo být chápáno jako zpochybnění dodržování mezinárodních závazků daného státu, nýbrž jako určitý způsob, jak vyjádřit znepokojení nad obecným děním ve státě a zároveň se ujistit, že v daném případě budou práva jednotlivce v plné míře respektována. 6 Diplomatické záruky proti mučení a jinému nedovolenému zachá- zení nejsou tedy až výsledkem boje proti terorismu po událostech z 11. září 2001, byť je toto spojení záruk a přesunů osob podezřelých z terorismu mediálně nejznámější. Nicméně zvýšený nárůst jejich používání ilustruje, jak se státy v současnosti vyrovná- vají s požadavkem ochrany veřejného pořádku, zejména ochrany národní bezpečnosti před terorismem, na jedné straně, a ochranou základních práv jednotlivce – zde osoby, 4 Podrobněji například SCHIMMEL, C. A. Returning Terrorist Suspects against Diplomatic Assurances: Effective Safeguard or Undermining the Absolute Ban on Torture and Other Cruel, Inhuman and Degrading Treatment. Human Rights Law Commentary, 2007, No. 3, s. 15. [online]. Citováno 15. 8. 2014. Dostupné z: http://www.nottingham.ac.uk/hrlc/documents/publications/hrlcommen- tary2007/returningterroristsuspects.pdf. Z české literatury BÍLKOVÁ, Veronika. Ve jménu boje proti terorismu? Mimořádná předávání a ochrana lidských práv. In: Trestněprávní revue. 2008, 1, s. 8-15. 5 Podrobněji NOLL, G. Diplomatic Assurances and the Silence of Human Rights Law. In: Journal of International Law. 2006, 7(1). 6 Zpráva Zvláštního zpravodaje OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému, nebo ponižujícímu zacházení nebo trestání ze dne 20. prosince 1996, č. E/CN.4/1997/7/Add.1, zejména body 45 a 46.

156