SLP 08 (2014)

vo na spravedlivý proces bez rozdílu. 11 Na druhou stranu například uprchlické právo vytvořilo dvojí standard ochrany již před dlouhou dobou. Z tohoto důvodu bývá proto příležitostně kritizováno, že institucionalizovalo exil na úkor ochrany lidských práv. 12 Jak udělováním mezinárodní ochrany, tak i sjednáváním diplomatických záruk v pod- statě činíme výjimku, zatímco se smiřujeme se situací ostatních. ͹. Diplomatické záruky a princip non-refoulement Přestože mezinárodní právo zakazuje mučení, jedná se dokonce o jeho kogentní nor- mu, 13 ne vždy tento právem stanovený zákaz splývá s realitou. Ačkoli by se proto sjed- návání diplomatických záruk proti něčemu, co je zakázané, mohlo jevit na první pohled zbytečné, prvotní motivací pro sjednávání záruk snad byla snaha posílit soulad mezi právní normou a realitou a v konkrétním případě pojistit respektování základních práv. Mezinárodní právo však stanovuje nejen zákaz mučení, nýbrž i zákaz vypovědět, navrá- tit, osobu do jiného státu, jsou-li zde vážné důvody se domnívat, že by jí v něm hrozilo nebezpečí mučení, tzv. zákaz refoulement. 14 Navrácení osoby v rozporu s tímto zákazem by znamenalo rozpor s mezinárodním právem. Dotyčný stát by proto nedostál svým mezinárodním závazkům. Z tohoto důvodu musí být takové nebezpečí vyloučeno, resp. sníženo na právem přijatelnou úroveň. Toto by měly podle států garantovat právě diplomatické záruky. Kritika naopak vnímá diplomatické záruky jako nedůvěryhodné mezivládní sliby, které neumožňují odstranit toto nebezpečí, a přesuny osob do zemí, kde jim hrozí mučení a jiné nedovolené zacházení, jsou proto v rozporu se zákazem refoulement. 15 V mezinárodním právu však výslovný zákaz sjednávat diplomatické záruky obsažen není. Jak už ale bylo několikrát uvedeno výše, přesuny osob mezi státy i přes současné sjednání záruk by mohly být v rozporu se zákazem refoulement, pokud by nedošlo 11 Kritici sjednávání záruk popisují uvedenou situaci jako stav, kdy stát, který chce navrátit osobu, žádá pro tuto osobu výjimečné zacházení od jiného státu, tedy například výjimku z běžně nerespektovaného zákazu mučení, čímž se vytváří jakési pomyslné ostrovy bezpečí obklopené mořem bezpráví. Podrobněji například Commentary on State Replies CDDH Questionnaire on Diplomatic Assurances. Human Rights Watch, 2005, s. 23. [online]. Citováno 16. 9. 2014. Dostupné z: http://www.hrw.org/sites/de- fault/files/related_material/eu0306_diplo.pdf. 12 GOODWIN-GILL, G. S., McADAM, J. The Refugee in International Law. 3. vydání. New York: Oxford University Press. 2007, s. 489. 13 Například rozsudek Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY), Prokurátor v Anto Furundžija, č. IT-95-17/1, z 10. prosince 1998, s. 63 (odst. 154). Obdobně i zákaz jiného ne- lidského zacházení, které nelze považovat za mučení, je obsažen v řadě mezinárodních úmluv a je i sou- částí mezinárodního obyčejového práva. Tak rozsudek Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY), Prokurátor v Delalić a ost., č. IT-96-21-T, z 16. listopadu 1998, odst. 517. 14 Srov. například Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z roku 1984 a její čl. 3. 15 Dangerous Deals: Europe’s reliance on ‘diplomatic Assurances’ against torture. Amnesty International, 2010, s. 6. [online]. Citováno 17. 9. 2014. Dostupné z: http://www.amnesty.org/en/library/info/ EUR01/012/2010.

158