SLP 08 (2014)

při svém hodnocení bere soud v úvahu jak obecnou situaci dodržování lidských práv v zemi, kam má být osoba navrácena, 19 tak i nebezpečí, které hrozí konkrétní osobě. 20 Pravděpodobně prvním případem, ve kterém se ESLP přímo zabýval diplomatic- kými zárukami proti mučení a jinému nedovolenému zacházení, byl případ Chahal proti Velké Británii. 21 Případ se týkal možného navrácení osoby do Indie za součas- ného sjednání diplomatických záruk proti mučení a jinému nedovolenému zachá- zení, přičemž soud došel k závěru, že by navrácením osoby došlo k rozporu s čl. 3 Evropské úmluvy. Tento případ předchází událostem z 11. září 2001. Nicméně již zde Velká Británie argumentovala, že dotyčná osoba představuje hrozbu pro národní bezpečnost a z tohoto důvodů uváděla, že není možné chápat zákaz refoulement v čl. 3 Evropské úmluvy jako absolutní, nýbrž je třeba jeho aplikaci posoudit s ohledem na možnou hrozbu pro národní bezpečnost. 22 Soud však tuto argumentaci odmítl a dovodil, že zákaz refoulement implicitně obsažený v čl. 3 EÚLP má absolutní pova- hu, jestliže existují vážné důvody se domnívat, že by navrácená osoba byla vystavena nedovolenému zacházení po svém návratu. 23 Přestože soud v daném případě nepochy- boval, že byly ze strany indické vlády poskytnuty diplomatické záruky v dobré víře, neshledal, že by taková ochrana byla v daném případě dostatečná s ohledem na en- demické porušování lidských práv v Indii a osobní minulost navracené osoby. 24 Byť zde tedy byly mezi oběma státy sjednány diplomatické záruky, i nadále trvaly vážné důvody se domnívat, že by navrácené osobě hrozilo nebezpečí mučení. Druhým významným případem, kdy se ESLP věnoval diplomatickým zárukám, byl případ Saadi proti Itálii . 25 Tímto případem se ESLP zabýval již po 11. září 2001, přesto i zde dospěl ke stejnému závěru jako v předešlém případě. Tentokrát se Itálie snažila navrátit osobu podezřelou z terorismu, kterou považovala za hrozbou pro svou národ- ní bezpečnost, zpátky do Tuniska. Současně měly být mezi státy sjednány záruky, že po svém navrácení nebude tato osoba vystavena zacházení v rozporu s čl. 3 Evropské úmluvy. 26 Přestože si ESLP byl vědom těžkostí, kterým státy čelí při boji proti teroris- mu, odmítl poměřovat ochranu práv jednotlivce obsažených v čl. 3 Evropské úmluvy se zájmem společnosti na navrácení osoby, jakkoli je tato nebezpečná, a i tentokrát potvrdil absolutní povahu zákazu refoulement. 27 Soud přitom vycházel z rozšířené- ho porušování zákazu mučení a jiného nedovoleného zacházení v Tunisku, přičemž 19 Rozsudek ESLP (velký senát), Mamatkulov a Askarov v Turecko, stížnosti č. 46827/99 a 46951/99, rozsudek ze 4. února 2005, odst. 67. 20 Rozsudek ESLP, Shamayev a další v Gruzie a Rusko, stížnost č. 36378/02, rozsudek z 12. dubna 2005, odst. 350. 21 Rozsudek ESLP, Chahal v Velká Británie, stížnost č. 22414/93, rozsudek z 15. listopadu 1996. 22 Tamtéž, odst. 76. 23 Tamtéž, odst. 79-80. 24 Tamtéž, odst. 105. 25 Rozsudek ESLP (velký senát), Saadi v Itálie, stížnost č.37201/06, rozsudek z 28. února 2008. 26 Tamtéž, odst. 51. 27 Tamtéž, odst. 138-139.

160