SLP 08 (2014)

upozornil, že Tunisko neposkytlo výslovné záruky, že s navrácenou osobou nebude zacházeno v rozporu s čl. 3 EÚLP, ale pouze dle vnitrostátního práva a příslušnými úmluvami, ke kterým Tunisko přistoupilo. Rovněž konstatoval, že i kdyby Tunisko poskytlo záruky vyžádané ze strany Itálie, musel by soud posoudit, zda jsou záruky za této situace dostatečné. Dle názoru soudu váha, jaká musí být diplomatickým zá- rukám přikládána, záleží na okolnostech každého jednotlivého případu. Samotná exi- stence vnitrostátního práva a ratifikace mezinárodních smluv negarantují, že stát bude respektovat své závazky, obzvláště jsou-li k dispozici informace o jejich porušování. 28 ESLP tedy neodmítl diplomatické záruky jako takové. Soud konstatoval, že váha, jakou je třeba diplomatickým zárukám přisuzovat, bude záležet na okolnostech každé- ho případu. V obou uvedených případech však soud k poskytnutým diplomatickým zárukám nepřihlížel, resp. poskytnuté záruky postrádaly potřebnou důvěru, jelikož v obou zemích, kam měly být osoby navráceny, docházelo k rozsáhlému porušování zákazu mučení a jiného nedovoleného zacházení. 29 V případech, kdy porušování záka- zu mučení dosahuje systematických nebo endemických rozměrů, by proto skutečnost, že byly poskytnuty nějaké záruky, měla být irelevantní. Zde by se měl absolutní zákaz refoulement uplatnit vždy, existují-li vážné důvody se domnívat, že by osobě hrozilo nebezpečí mučení a jiného nedovoleného zacházení. Tyto vážné důvody jsou přitom více než pravděpodobně dány u zemí, které systematicky nerespektují zákaz mučení a jiného nedovoleného zacházení například u osob podezřelých z terorismu. Ochrana garantovaná zákazem refoulement bude posuzována bez ohledu na existenci diploma- tických záruk, neboť ESLP nebude důvěřovat takovým diplomatickým zárukám. I v případech, kdy nerespektování zákazu mučení nedosahuje systematických nebo endemických rozměrů, by však mohly nastat vážné důvody se domnívat, že by osobě hrozilo nebezpečí mučení a jiného nedovoleného zacházení, pokud jde například o in- dividuální okolnosti takové osoby. Zde by měl pak ESLP zkoumat, zda by v těchto případech poskytnuté záruky dostatečně garantovaly ochranu navrácené osoby před nedovoleným zacházením, včetně mučení. 30 Posuzování důvěryhodnosti diplomatických záruk bude tedy náročnější v těch pří- padech, kdy porušování zákazu mučení a jiného nedovoleného zacházení nedosahuje systematické úrovně. Nicméně i zde lze díky judikatuře ESLP nalézt relevantní krité- ria - vodítka. Tak v případu Babar Ahmad a další proti Velké Británii měly být osoby navráceny do USA, ačkoli bylo namítáno, že u osob považovaných USA za nepřátelské kombatanty nejsou respektována jejich lidská práva, čímž by mohlo dojít i k porušení 28 Tamtéž, odst. 146-147. 29 Srov. rovněž rozsudek ESLP, Ismoilov a další v Rusko, stížnost č. 2947/06, rozsudek z 24. dubna 2008, odst. 127. Soud v tomto bodě výslovně odkázal na případ Saadi v Itálie, dle kterého diplomatické záruky samy o sobě neposkytují dostatečnou ochranu, jestliže existují důvěryhodné informace o zjevném poru- šování zákazu mučení. 30 ESLP, Saadi v Itálie, op. cit., odst. 148 , Ismoilov a další v Rusko, op. cit. odst. 127, poslední věta a contrario .

161