SLP 08 (2014)

porušování těchto práv. Jinak by soud musel s ohledem na již shora uvedené případy konstatovat, že jsou poskytnuté záruky irelevantní – nedůvěryhodné. Pokud tedy exis- tovala určitá míra porušování a možné riziko, že navrácené osoby mohou být vystaveny takovému jednání, byly poskytnuté záruky schopné tohoto nebezpečí vyloučit, resp. snížit pod přijatelnou hranici. Navrácení osob za současného sjednání diplomatických záruk bylo proto v souladu s principem non-refoulement. Pro další používání diplomatických záruk je však klíčový zejména případ Othman (Abu Qatada) proti Velké Británii . 41 V daném případě mělo dojít k navrácení osoby do Jordánska, jedné z arabských zemí opakovaně kritizované za nedodržování lidských práv včetně porušování zákazu mučení ze strany tajných služeb zejména u vězněných osob podezřelých z terorismu. 42 Soud přesto rozhodl, že navrácení osoby je v souladu s čl. 3 Evropské úmluvy, nicméně zdůraznil, že není na něm, aby v obecné rovině po- soudil vhodnost sjednávání diplomatických záruk proti mučení a jinému nedovolené- mu zacházení mezi státy nebo následky, které z toho vyplývají; soud pouze rozhoduje, zda sjednané záruky v konkrétních případech poskytují dostatečnou garanci, že s jed- notlivcem nebude po návratu zacházeno v rozporu s čl. 3 Evropské úmluvy, přičemž jen výjimečně dojde k situaci, že je vyloučeno přijetí jakýchkoli záruk, aniž by však uvedl, kdy tomu tak je. 43 Důležité je však toto rozhodnutí především tím, že zde ESLP uvedl faktory, které bere v úvahu při posuzování důvěryhodnosti záruk. ESLP konstatoval, že musí existovat možnost záruky vůbec posoudit. Jestliže státy odmítnou předložit sjednané záruky k posouzení orgánu kontrolujícímu dodržování lidských práv, mezi něž například patří ESLP nebo Výbor proti mučení, nelze očeká- vat, že bude možné takovým zárukám důvěřovat. Rovněž je důležité, zda mohla být důvěryhodnost záruk nejdříve přezkoumána vnitrostátními soudy státu, který chce osobu navrátit, aby se tak předešlo utajenému sjednávání záruk, které vylučovalo jejich nezávislé přezkoumání. Diplomatické záruky musí být rovněž srozumitelné a konkrét- ní co do obsahu a jednotlivých závazků, tj. nikoli pouze vágní a obecné. Zároveň musí být záruky poskytnuty osobou, která ze své funkce může zavazovat stát, do které má být osoba navrácena. Pokud však byly záruky poskytnuty centrální vládou, záleží rovněž, zda budou záruky respektovat i úřady na lokální úrovni. Dalším faktorem je existující efektivní vnitrostátní systém ochrany před mučením a jiným nedovoleným zacházením, jehož součástí by mělo být i umožnění kontroly ze strany mezinárodní orgánů, případně i nevládních organizací. Stejně tak je důležitá i osobní zkušenost osoby, která má být přesunuta, tj. zda byla tato osoba ve státě, kam se má navrátit, v minulosti mučena nebo vystavena jinému nedovolenému zacházení. S tím souvisí i případná ochota státu umožnit vyšetřování údajných porušení zákazu mučení a vůle 41 Rozsudek ESLP, Othman (Abu Qatada) v Velká Británie, stížnost č. 8139/09, rozsudek z 17. ledna 2012. 42 Tamtéž, odst. 106 a násl. 43 Tamtéž, odst. 186, 188. ESLP pouze odkázal na některá ze svých předchozích rozhodnutí, včetně rozhod- nutí v případu Ismoilov a další v Rusko, ve kterém odmítl důvěřovat diplomatickým zárukám z důvodu, že shledal systematické porušování zákazu mučení v zemi, kam má být osoba navrácena.

163