SLP 08 (2014)

problémem, který je však s touto zcela legitimní premisou spojen, je omezení svobody jednotlivce, který může být po dobu (někdy ne zcela zanedbatelnou) vyčkávaní na roz- hodnutí v azylovém řízení držen ve vazbě. Mluvíme-li o právu na osobní svobodu, potom základním relevantním mezináro- dněprávním závazkem je právo zaručené článkem 5 Evropské úmluvy. 12 Z konstantní judikatury ESLP na poli čl. 5 odst. 1 písm. f ) Evropské úmluvy vyplývá, 13 že jedince lze zbavit svobody za účelem jeho vyhoštění nebo vydání, stane-li se tak v souladu se zákonem a dané opatření nebude svévolné. Při posuzování zákonnosti klade ESLP patřičný důraz na to, aby zákonný základ vyhovoval rovněž kritériím Evropské úmlu- vy. Příslušná právní úprava proto musí být v zájmu právní jistoty především jasná a předvídatelná. Co se týče důvodu zbavení svobody, postačí, pokud řízení o vydání dané osoby probíhá a přesněji řečeno, pokud státní orgány podnikají kroky za účelem vydání. 14 Právě otázka, zda je řízení o vyhoštění či vydání možné považovat za „pro- bíhající“, bude předmětem samostatného posouzení zákonnosti vazby dle zmíněného ustanovení Evropské úmluvy. ESLP zde sice uplatňuje mírnější kritéria než na zbavení svobody podle článku 5 odst. 1 písm. c) Evropské úmluvy, 15 z jeho judikatury lze nicmé- ně vyvodit požadavek na proporcionalitu daného opatření, podle kterého nelze takto jednotlivce s přihlédnutím k účelu vazby zadržovat nepřiměřeně dlouhou dobu, ze- jména potom s ohledem na rychlost postupu vnitrostátních orgánů. 16 K uvalení vazby za účelem vydání by současně mělo docházet do jisté míry subsidiárně, při zohlednění jiných dostupných alternativ. 17 Ve světle uvedeného lze konstatovat, že česká vnitrostátní právní úprava resp. praxe vzbuzují v několika ohledech otázky slučitelnosti s Evropskou úmluvou. V případě osoby, ohledně níž probíhá extradiční řízení, která však současně požádala o azyl, bude za účelem posouzení slučitelnosti předběžné vazby s Evropskou úmluvou předně ne- zbytné posoudit, zda je možné považovat extradiční řízení za řízení probíhající ve smy- slu Evropské úmluvy, a to v kterémkoliv okamžiku trvání řízení. Nakolik lze však považovat za probíhající extradiční řízení paralyzované „vyčkáváním“ na rozhodnu- tí v řízení azylovém? 18 Zatímco samotný fakt, že na základě zásady non-refoulement nelze jedince vydat dříve, než budou relevantní námitky vznesené v rámci azylového 12 Srov. rovněž čl. 9 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech z roku 1966. 13 Srov. stať Miloše Kuldy s názvem Legalita zásahů do práva na osobní svobodu migrantů v kontextu EÚLP a judikatury ESLP. 14 Aniž musí současně existovat podmínky vyplývající jinak pro vazbu např. z čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy; srov. Rozsudek ESLP, Chahal v Velká Británie, stížnost č. 22414/93, rozsudek z 15. listopadu 1996, odst. 112. 15 Srov. Rozsudek ESLP (velký senát), Saadi v Spojené království, stížnost č. 13229/03, rozsudek z 29. ledna 2008, odst. 72. 16 Srov. Rozsudek ESLP, Louled Massoud v Malta, č. 24340/08, rozsudek z 27. července 2010, odst. 62 a Chahal v Velká Británie, op. cit., odst. 113. 17 Srov. Louled Massoud v Malta, op. cit., odst. 68. 18 Konkrétně ve fázi následující po rozhodnutí soudů o přípustnosti vydání (srov. § 95 zákona o mezinárod- ní justiční spolupráci ve věcech trestních).

167