SLP 08 (2014)

ͷ. „Nepraví” uprchlíci a jejich specifické postavení v současném mezinárodním právu

Jak již bylo zmíněno, první tematická rovina, jíž byla v publikaci věnována pozor- nost, souvisí se skutečností, že zdroje a formy nucené migrace dnes daleko přesahují rámec Úmluvy o právním postavení uprchlíků, jež vznikla jako reakce států na opaku- jící se hromadné vlny nucených migrantů prchajících před pronásledováním v zemích původu. Současné mezinárodní právo přitom na tyto „nové“ formy nucené migrace 1 nemá buď žádnou odpověď, nebo ji nalézá jen velmi pomalu. Právě tento problém byl inspirací prvních tří dílčích částí publikace (označených jako I. – III.), z nichž první úvodem vymezila obecný fenomén tzv. „nepravých“ uprchlíků a další dvě se zaměřily na podrobný rozbor postavení dvou klíčových skupin těchto migrantů – environmen- tálních uprchlíků a válečných uprchlíků. ͷ.ͷ Environmentální uprchlíci První ze sledovaných kategorií nucených migrantů byli tzv. environmentální uprch- líci. U nich můžeme identifikovat dvě hlavní podoby zdrojů migrace, kterým autoři věnovali pozornost. První skupinu tvoří migranti, kteří jsou nuceni odejít vlivem dlouhodobě se zhor- šujících přírodních podmínek v zemi původu, které jim postupně fakticky znemožní v místě dále žít (klimatické změny, zneúrodnění půdy, znehodnocení vody, případně úplný zánik území). Situace těchto migrantů a možné řešení, které jim (ne)nabízí sou- časné mezinárodní právo, je v publikaci přiblížena na příkladu migrantů z tzv. potápě- jících se ostrovů. Vidíme, že u této kategorie „nepravých“ uprchlíků se odpověď me- zinárodního práva na jejich situaci prozatím ani neutváří. Diskuze probíhá především na úrovni doktríny, avšak – jak ukazuje stať Milana Lipovského – její dosavadní závěry neukazují možnost uspokojivého řešení situace těchto osob bez přijetí nové mezináro- dněprávní úpravy. První rozsudky soudů Nového Zélandu o žádostech o mezinárod- ní ochranu migrantů z potápějících se ostrovů, jež podrobněji rozebírá stať Barbory Matějkové, potvrzují, že stávající právní rámec Úmluvy o právním postavení uprchlíků je pro tyto osoby nedostatečný. Druhou skupinou jsou pak migranti tvořící součást nárazovějších migračních situa- cí vyvolaných přírodními katastrofami. Jak ukazuje stať Pavla Šturmy, potřeba podrob- nější právní úpravy, která by řešila nejen následek, ale rovněž příčinu vzniku nucené migrace v důsledku přírodních katastrof, již je reflektována a možná odpověď je roz- pracovávána Komisí pro mezinárodní právo. Ta pracuje na Návrzích článků o ochraně 1 Je nepochybné, že námi vymezené kategorie „nepravých“ uprchlíků zde existovaly i dávno před přijetím Úmluvy o právním postavení uprchlíků. Masovost a palčivost těchto forem nucené migrace však v době sjednání Úmluvy nedosahovaly takové úrovně, jež by přesvědčila státy o nutnosti koordinované reakce v podobě přijetí zvláštní mezinárodní smluvní úpravy. Svou roli přitom však jistě hrála – stejně jako dnes – také obava z příliš širokého vymezení kategorie potřebných, jimž by se státy takovou úpravou zavázaly garantovat určitý rozsah oprávnění a podpory, ocitnou-li se na jejich území.

174