SLP 08 (2014)

osoby pod některý z důvodů, které definice uprchlíka obsahuje. Ano, lze si představit odpovědnost státu za nedodržování norem chránících životní prostředí, což bude mít za následek kupříkladu vzestup mořské hladiny, dokázat takovouto příčinnou souvis- lost bude ale téměř nemožné. 43 Podřazení environmentálního migranta pod některý z důvodů pronásledování bychom mohli zkusit jen při velmi kreativní intepretaci poj- mu společenská vrstva. U válečných migrantů nenajdeme individualizované pronásledování. Jedná se o oso- by, které utíkají ze situace všeobecné nouze, nelze najít linku „osoba – výslovně tuto osobu pronásledující stát (či pronásledování nebránící stát)“. Hrozba násilí je u všech stejná. Na druhou stranu ale jde o situaci velmi podobnou – až shodnou – přiznávání statusu uprchlíkům prima facie , 44 kdy u jedné každé osoby v rámci skupiny není pro- následování prokazováno. Vnitřně přesídlené osoby odcházejí ze svých domovů a hledají ochranu, ovšem stále v hranicích své země. Nacházejí se stále pod ochranou svého státu. Tím, že se nena- cházejí mimo svoji vlast, nesplňují základní požadavek Úmluvy o právním postavení uprchlíků. Důvody odchodu uvedené v Řídících principech jsou širší, než ty upravené definicí uprchlíka; většina z důvodů pro to, aby se osoba stala uprchlíkem, by do defi- nice IDPs v Řídících principech patrně spadala. ͷ.͹.͹ Vnímání problému nepravých uprchlíků (společenská percepce) Pohled společenství na určitý problém ovlivňuje jeho řešení. I samo vnímání je prv- ním krokem k tomu, aby se mohlo postupovat směrem k řešení; nebude-li problém vnímán jako problém, nebude existovat potenciál k jeho řešení. Právně je kritérium společenské percepce již nyní klíčem např. v uprchlickém právu ke zjištění, zda je osobu možné zařadit pod pojem společenská vrstva, tedy pod jeden z důvodů, kvůli kterému je jí možné poskytnout ochranu jako uprchlíkovi. Otázce společenské percep- ce jsme se věnovali vlastně již v podkapitole o definicích; z toho, zda je či není určitá kategorie osob definována, lze usuzovat na jejich nahlížení ze strany mezinárodního práva, potažmo států, jejichž postoj je pro jakoukoli budoucí úpravu klíčový. Zde pro- to jen krátce. V otázce nepravých uprchlíků zjišťujeme, že potřeba jejich ochrany vnímána je. Státy přijaly dokonce i dílčí smluvní instrumenty, byť jsou cíleny vždy jen na jednu z podskupin (ale můžeme uvažovat i o prolínání, srov. úpravu ochrany uprchlíků vá- lečných a sporná možnost její aplikace na migranty environmentální). Mezinárodní mezivládní organizace řeší více (IDPs) či méně (environmentální migranti) postavení všech tří skupin, potřebu jejich ochrany vnímá i nauka, která je též od sebe odděluje. Environmentální migranti jsou zatím za svébytnou skupinu považováni státy nejmé- ně; žádný z existujících instrumentů není pro jejich ochranu vhodný. Ojediněle se obje- 43 Ale srov. ŽÁKOVSKÁ, K., LIPOVSKÝ, M. Ochrana lidských práv v kontextu nedobrovolné environ- mentální migrace. In Nová lidská práva. Studie z lidských práv č. 3. PFUK, Praha, 2013. 44 Tedy skupinové uznávání uprchlíků dle Úmluvy o právním postavení uprchlíků.

18