SLP 08 (2014)

Právě zde se potkávají praví a nepraví uprchlíci. Nepraví uprchlíci potřebují pomoc, ale nemají důvody vyžadované definicí uprchlíka. Jejich útěk je často co do početnosti hromadný a svým příchodem z hlediska výše popsaných konceptů práva zneužívají. Z hlediska států jsou tak ony omezující koncepty přesnou odpovědí na masový příliv uprchlíků („máme hromadný proud, kde mohou být osoby opravdu potřebné ochrany a které nemá kdo jiný přijmout“) i osob jiných, které potřebné ochrany dle stávajících instrumentů nejsou („tento hromadný proud musíme poslat zpět, je lepší, když budou rychle posláni nazpět, zatěžují náš systém a dělají si marné naděje“). Pokud by takto jed- naly bez výjimky, posílaly by ale nazpět osoby, které mají obavy z újmy, jen z jiných dů- vodů, než jaké se považují za relevantní u jediné univerzální mezinárodněprávní úpravy. S ohledem na možnou újmu proto státy neposílají zpět všechny osoby, resp. katego- rie osob. Mezi ony „sporné“ kategorie patří zejména váleční migranti. Pro ně si státy, jak jsme viděli výše, určité právní odpovědi vytvořily. Zajímavé je, že všechny implicit- ně reflektují mimo jiné právě onu hromadnost. V africké úpravě se rozšířená definice uprchlíka (tedy ono doplnění ochranného insti- tutu) sice vztahuje na jednotlivce ( every person ), a nikoli na masový příliv osob; zároveň ale není prostor pro individualizaci velký. Podle některých autorů je tak možné úmluvu na větší počet osob bez problémů vztáhnout. 73 Rozšířenou definici Cartagenské deklara- ce, tedy amerického regionálního soft law instrumentu, je podle některých autorů také možné vztáhnout na hromadné proudy, 74 s tím ale polemizují autoři jiní. 75 S posledně zmíněným názorem lze vyjádřit souhlas nejen proto, že dokument nepracuje se skupi- novým konceptem, ale zejména proto, že státy s takovýmto výkladem nesouhlasily. 76 Na druhou stranu je nutno říci, že individualizace tu není výslovně zmiňována. Evropské ukotvení ochrany osob přicházejících v hromadných proudech se nachází ve směrnici o dočasné ochraně a v kvalifikační směrnici. Dočasná ochrana podle dikce příslušné směrnice směřuje k odpovědi na hromadný příliv, či hrozící hromadný pří- liv (a to dokonce i státem organizovaný například v rámci evakuačního programu), 77 a je explicitně definována jako „řízení výjimečné povahy“. Státy chtějí touto formou 73 Srov. též OKOTH-OBBO, G. Thirty Years On: A Legal Review of the 1969 OAU Refugee Convention Governing the Specific Aspects of Refugee Problems in Africa. In: Refugee Survey Quarterly, 2001, 20, s. 79-138. 74 Srov. HATHAWAY, J. C. The Law of Refugee Status, op. cit., s. 20 či KÄLIN, W. Refugees and Civil Wars: Only a Matter of Interpretation? In: International Journal of Refugee Law, 1991, 3. 75 Srov. ESPIELL, H. G., PICADO, S., LANZA, L. V. Principles and Criteria for the Protection of and Assistance to Central American Refugees, Returnees and Displaced Persons in Latin America (1989). In: 2 IJRL (1990). 76 Některé státy měly dokonce obavu, že takto široce pojatá definice může pojmout všechny obyvatele státu, který má problémy, což by z hlediska kapacity přijímacího státu nebylo únosné. Srov. The Situation of Refugees in Latin America: Protection and Solution Based on the Pragmatic Approach of the Cartagena Declaration on Refugees 1984. Discussion document UNHCR, November 2004. 18 IJRL (2006). Podle nevládního zdroje došlo dokonce v roce 1999 k odmítnutí stovek kolumbijských uprchlíků ve Venezuele, kteří tam hledali ochranu (byli označeni jako vnitřně přesídlené osoby, které přes území přecházejí). 77 Srov. čl. 2 písm. d) směrnice o dočasné ochraně.

25