SLP 08 (2014)

čím vyšší intenzity je konflikt, pokud bude civilista vystaven újmě z důvodu pouhé své přítomnosti, je pro potřeby doplňkové ochrany shledán jako hoden vážné újmy, byť ta újma není výslovně směřována k němu, jakožto osobě, resp. není v příčinné souvis- losti s jeho chováním. Tímto rozsudkem SDEU otevírá možnost poskytnutí ochrany (za určitých okolností, kdy práh násilí je vysoký) značnému množství osob. Nebezpečí ve smyslu opravdu značného nerozlišujícího násilí může lehce být zdrojem útěku osob z ozbrojených konfliktů (dnes, v roce 2015, může být za takovouto situaci považována Sýrie), neboť právě tam bude ono násilí dopadat na všechny civilisty daného státu. 82 ͸.͸ Kritérium újmy ͸.͸.ͷ Kritérium újmy u uprchlíků Osob, které potřebují ochranu, je velké množství. Jen „pravých“ uprchlíků jsou miliony. Je to hrozba újmy, která je nutí opustit své domovy. S hrozbou újmy počí- tají mezinárodněprávní instrumenty; jak Úmluva o právním postavení uprchlíků, tak Řídící principy počítají s tím, že osoby jsou k odchodu nuceny. U uprchlíků je určení (hrozby) existence újmy conditio sine qua non poskytnutí ochrany. Definice uprchlíka hovoří o odůvodněném strachu z pronásledování z kon- krétních vymezených důvodů (rasa, náboženství, národnost, příslušnost k určitým společenským vrstvám, zastávání určitých politických názorů). Újma u kategorie uprchlíků je tedy určena jako „pronásledování“, které nemusí být ovšem namířeno přímo proti uprchlíkovi, stačí, pokud je dovedeno do konce u jiné osoby ve stejném či podobném postavení. Ony oprávněné obavy z pronásledování z jednoho z uve- dených důvodů musejí být spojeny s tím, že domovský stát osobu není schopen či ochoten ochránit. Stát tedy nemusí aktivně konat, odpovědný je i za své omisivní chování, tedy za své nechování. Jako relevantní akty pronásledování jsou brány i akty nestátních pronásledovatelů, zejména zde přichází v úvahu ono nekonání státu. Kvůli tomu, že Úmluva neobsahuje definici pojmů, ani neustavila kontrolní me- chanismus, který by mohl sjednocovat výklad definice uprchlíka, liší se – samozřejmě předloženo rozhodnutí o zamítnutí takové žádosti, dosáhne natolik vysoké úrovně, že existují závažné důvody domnívat se, že by civilista byl v případě vrácení do dotyčné země nebo případně regionu vystaven – z pouhého důvodu své přítomnosti na území této země nebo regionu – reálnému nebezpečí vážného ohrožení, které je uvedeno v čl. 15 písm. c) směrnice .“ 82 Srov. odst. 36 a 37 rozsudku: 36. „ Tento výklad, který může zajistit řádnou působnost čl. 15 písm. c) směrnice, není vyvrácen zněním dvacá- tého šestého bodu odůvodnění směrnice, podle kterého „[n]ebezpečí, kterým je všeobecně vystaveno obyvatelstvo jednotlivých zemí nebo jeho část, sama o sobě [zpravidla] nepředstavují konkrétní ohrožení, které by mohlo být hodnoceno jako vážná újma. “ 37. “ Jakkoli totiž tento bod odůvodnění znamená, že pouhé objektivní konstatování nebezpečí spojeného se všeobecnou situací v dané zemi v zásadě nepostačuje k prokázání toho, že jsou splněny v případě konkrétní osoby podmínky uvedené v čl. 15 písm. c) směrnice, jeho znění nicméně připouští – použitím výrazu „zpravi- dla“ – existenci výjimečné situace, která by se vyznačovala natolik vysokou mírou nebezpečí, že by existovaly závažné a prokázané důvody domnívat se, že by tato osoba byla dotčenému nebezpečí vystavena individuálně. “

27