SLP 08 (2014)

lidských práv i řadu závazků jiných, počínaje nutností zajistit určitý standard pro své občany, po povinnost ochrany veřejného pořádku v zemi. Jejich povinnosti mohou být ve střetu, obdobná kolize je důvodem existence tzv. diplomatických záruk, či kon- ceptů bezpečných zemí. Státy mohou nežádoucí zatížení řešit navracením migrantů, včetně nepravých uprchlíků, zpět do jejich domovské země. U některých z nich budou státy porušovat své mezinárodněprávní závazky (u některých válečných migrantů), ale u mnoha nikoli. Pokud se státy rozhodnou k humanitárnímu přístupu, pak mohou také začít efek- tivně využívat stávající mechanismy ochrany. U některých kategorií nepravých uprch- líků lze uvažovat o jejich podřazení pod definici uprchlíka, u jiných je možné efektivně využívat instrumenty k jejich ochraně cílené (kupř. vyhlášení dočasné ochrany pro vá- lečné uprchlíky v EU). Mohou také stávající ochranné mechanismy posílit, či vytvořit zcela nové. Může jít mezi jinými o vznik nové úmluvy, která bude cílena buď na ne- pravé uprchlíky jako celek, anebo na některou z kategorií, může dojít ke změně textu Úmluvy (rozšíření definice uprchlíka), či přijetí protokolu k Úmluvě. Jako schůdnější cesta se jeví zaměření na vytvoření regionálních úmluv, jak tomu ostatně již je u kate- gorie uprchlíků válečných, či rozšíření mandátu UNHCR, jako tomu je u IDPs. ͺ. Závěrem Tato stať poskytuje úvod do tématu nepravých uprchlíků, tedy osob, jejichž vyme- zení v současném mezinárodním právu neexistuje. Nyní je určitá ochrana poskytovaná uprchlíkům, osobám vymezeným Úmluvou o právním postavení uprchlíků. Obdobné problémy ale mají mnohé další osoby, na které definice uprchlíka v této úmluvě ne- dopadá. Pokusila jsem se nejprve tyto osoby definovat. Vymezila jsem určitá kritéria, která považuji za relevantních pro úvahy o tom, kdo je a kdo není nepravým uprchlíkem. Podle mého názoru je možné se orientovat podle kritérií, která jsou relevantní i pro kategorii uprchlíků, tedy a) jde o proudy hromadné (hromadnost), b) osobám hrozí újma (hrozba újmy), a c) jako vymezená a ohrožená skupina jsou vnímána ze strany států a dalších relevantních hráčů na poli mezinárodního práva (společenská percepce). Na základě tohoto vymezení jsem za nepravé uprchlíky považovala migranty válečné, migranty environmentální a vnitřně přesídlené osoby s tím, že výčet potřebných osob není úplný. Všem kategoriím nepravých uprchlíků je věnována pozornost v dalších statích v této knize, kde budou také rozebrány zajímavé konkrétní situace s jejich po- stavením spojené. Proto jsem je zde nepodrobila většímu zkoumání. Zmíněná kritéria jsem analyzovala pro uvedené kategorie osob (tedy nepravých uprchlíků) a dospěla k dílčím závěrům, k definování limitů, proč se nedaří zajistit právní odpověď směřující k ochraně těchto osob. Dospěla jsem též k možným řešením, mnohdy nicméně pro současné mezinárodní právo zcela nereálným.

33