SLP 08 (2014)

na životního prostředí nebo přírodní katastrofa můžou zásadně zasáhnout do života obyvatel daného území a tím je připravit o životně důležité přírodní zdroje, obydlí či obživu. Lidé v takto postižených oblastech jsou donuceni opustit své domovy a hledat obživu jinde. A právě toto může být jeden ze způsobů vzniku procesu environmentální migrace. Mezi hlavní příčiny environmentální migrace (bez ohledu na dobu trvání) patří přírodní katastrofy, kumulativní (pomalé) změny životního prostředí, průmyslové ka- tastrofy a znečištění , rozvojové projekty, konflikty spojené s environmentální devastací

či válkami o přírodní zdroje (podrobněji Srov. Tabulku 1). Tabulka ͷ: Hlavní příčiny environmentální migrace

Konflikty & války

Přírodní katastrofy

Kumulativní (pomalé) změny půdní degradace, sucha/ nedostatek vody, změna (variabilita) klimatu, zvýšení hladiny moře

Průmyslové katastrofy & znečištění

Rozvojové projekty

Kategorie

biologické konflikty, záměrná destrukce životního prostředí, války o přírodní zdroje

výstavba říčních přehrad, stavba zavlažovacích zařízení a infrastruktury těžba surovin, urbanizace

jaderné katastrofy, havárie továren, environmentální znečištění (ovzduší, vody, půdy)

povodně, zemětřesení, erupce sopek, sesuvy půdy, hurikány & tropické bouře, tsunami

Jednotlivé příčiny

Zdroj: podle Stojanov, Kavanová (2009), doplněno

͸. Typologie environmentální migrace Vzhledem k relativně krátkému zájmu o tuto problematiku není doposud ustálena jednotná definice těch obyvatel, kteří migrují nebo jsou přesídleni z environmentál- ních důvodů. Ta je nutná nejen pro teoretické a koncepční uchopení tématu, ale také pro práci mezinárodních organizací a národních vlád, které uvolňují prostředky pro potřeby těchto lidí. Stojanov a kol. 25 představili v roce 2014 novou typologii jednot- livých kategorií:

25 STOJANOV, R., KELMAN, I., SHEN, S., DUŽÍ, B., UPADHYAY, H., VIKHROV, D., LINGARAJ, G.J., MISHRA, A. Contextualising Typologies of Environmentally Induced Population Movement. Disaster Prevention and Management, 23 (5): 508-523.

41