SLP 08 (2014)

roli v oblasti prevence environmentální migrace (prostřednictvím norem zaměřených na ochranu jednotlivých složek životního prostředí a přírodních zdrojů), snahy o práv- ní uchopení environmentální migrace jako takové však z důvodu šíře tohoto konceptu nutně selhávají. S výhradou obecné ochrany lidských práv je totiž prakticky nemožné najít společného jmenovatele pro určení role, již by právo mělo hrát při řešení všech právně a fakticky velmi různorodých situací, které koncept environmentální migrace pokrývá, počínaje dobrovolným přesidlováním obyvatel do oblastí s vyšší kvalitou ži- votního prostředí, přes nucené opuštění domova v reakci na náhlé či pozvolné změny životního prostředí znemožňující důstojný život (či život jako takový), po plánované přesídlení za účelem realizace rozvojových projektů. 12 Jinými slovy, ne každý environ- mentální migrant se nachází v situaci obdobné situaci „pravého“ uprchlíka a vyžaduje obdobnou „pozornost“ ze strany práva. Otázkou zůstává, které z environmentálních migrantů je možné za tyto „nepravé“ uprchlíky považovat a jaký výraz by pro ně měl být používán. ͷ.͸ Nepraví uprchlíci mezi environmentálními migranty S doktrinálním rozvojem konceptu environmentální migrace 13 se začaly objevovat snahy o systematické uchopení tohoto fenoménu a vytvoření typologie environmentál- ních migrantů. Přestože v této otázce dosud nepanuje univerzální shoda, jako logická a vhodná se jeví typologie navržená v roce 2014 českým sociologem a environmentál- ním geografem Robertem Stojanovem a jeho spolupracovníky, která environmentální migranty dělí do tří kategorií podle charakteru environmentální hrozby, jež je „uvedla do pohybu“. 14 První kategorii představují tzv. dobrovolní (motivovaní) environmentální migranti , kteří svůj domov opouštějí dobrovolně (preventivně) kvůli kvůli environ- mentální hrozbě, která však neohrožuje jejich život, typicky kvůli významnému zne- čištění životního prostředí. 15 Druhou kategorií jsou tzv. environmentální přesídlenci , kteří neopouštějí své bydliště dobrovolně, ale jsou nuceni tak učinit kvůli ohrožení svých životů, zdraví a živobytí. Environmentální přesídlenci se dělí na pozvolné (též váhavé 16 ), kteří migrují plánovaně, v reakci na postupně se zhoršující životní podmín- ky (degradace půd, dostupnost pitné vody apod.), a rychlé (též okamžité ), kteří jsou nuceni neplánovaně přesídlit před bezprostředně hrozící přírodní či průmyslovou ka- 12 Srov. též ŽÁKOVSKÁ, K., LIPOVSKÝ, M. Ochrana lidských práv v kontextu nedobrovolné environmen- tální migrace. In: Nová lidská práva. Studie z lidských práv č. 3. PFUK, Praha, 2013, s. 26-27. 13 V posledních dvou desetiletích byly k tomuto tématu napsány stovky odborných publikací. Srov. např. MCADAM, J. op. cit. a zdroje tam citované či zdroje citované v příspěvku Fenomén environmentální migrace Roberta Stojanova, Ilana Kelmana a Barbory Duží výše v této monografii. 14 Podrobněji srov. tamtéž. 15 Srov. např. článek v Hospodářských novinách z roku 2013: NOVÁ, E. Nový trend v Číně: environmen- tální uprchlíci. Lidé se stěhují na venkov kvůli znečištění. In: Hospodářské noviny [online]. 23. listopadu 2013 [cit. 2014-09-01]. Dostupné z: http://zahranicni.ihned.cz/c1-61301360-novy-trend-v-cine-envi- ronmentalni-uprchlici-lide-se-stehuji-na-venkov-kvuli-znecisteni. 16 Srov. STOJANOV, R., KAVANOVÁ, K. Migrace v kontextu environmentálních změn. In: Geografické rozhledy, 2009, 18(5), s. 28.

50