SLP 08 (2014)

tastrofou, v jejím průběhu či bezprostředně po ní (výraz „přesídlení“ v tomto případě zahrnuje i státem organizovanou evakuaci těchto osob). Poslední, třetí kategorií jsou tzv. plánovaní přesídlenci , kteří své bydliště opouštějí nuceně a zpravidla organizovaně z důvodu plánovaného rozvoje území, na kterém žijí, způsobem neslučitelným s jejich setrváním (typicky stavba přehrady). Typologie navržená Stojanovem a kol. je využitelná i z pohledu práva: její přijetí by mohlo pomoci zatím nejednotnému odbornému právnímu diskurzu usilujícímu o identifikaci právně relevantních aspektů environmentální migrace. Není pochyb, že tyto aspekty je možné nalézt u všech tří navržených kategorií, společným je přitom vý- znam preventivního působení práva s cílem zajistit ochranu životního prostředí a pře- dejít masovému přesidlování obyvatelstva. „Reaktivní“ role práva, tedy jeho působení a cíle v případě, že k migraci skutečně má dojít či k ní dojde, se však u jednotlivých kategorií liší. V případě dobrovolné environmentální migrace je role práva nejméně významná, v podstatě by mělo „pouze“ chránit možnost osoby realizovat svou volbu opustit stávající bydliště, a to v souladu s mezinárodně uznávanou svobodou pohybu a pobytu. 17 U třetí kategorie, plánovaných přesídlenců, hraje naopak právo stěžejní úlohu, neboť by mělo vymezit podmínky, za nichž může k „vystěhování“ obyvatel za účelem realizace rozvojových projektů dojít. Právní úprava by měla zajistit ochra- nu práv přesidlovaných osob, počínaje jejich možností ovlivnit rozhodování týkající se projektu a konče poskytnutím odpovídající náhrady všech nákladů a ztrát s pře- sídlením spojených (zejména náhrady za nuceně odňatý nemovitý majetek). Právně relevantní aspekty této formy environmentální migrace jsou nepochybně významné, z hlediska mezinárodního práva se však nejedná o téma, jež by působilo významnější problémy. 18 Odpovídající práva osob jsou zakotvena v relevantních lidskoprávních do- kumentech a promítají se do ústavních úprav naprosté většiny států. Jejich případné (jistě ne ojedinělé) porušování v konkrétních případech vyvolává otázky týkající se prosazování existujících právních norem, nikoliv vytváření norem nových. Kategorií, jež v rámci analýzy právních aspektů environmentální migrace vyvolává nejvíce otázek, jsou environmentální přesídlenci. Jedná se o kategorii velmi širokou, která zahrnuje jak osoby přesidlující z důvodu pozvolné degradace životního prostře- dí, 19 tak osoby „prchající“ před přírodní či průmyslovou katastrofou. Společnou cha- rakteristikou environmentálních přesídlenců je nemožnost volby (resp. pouze zdánlivá 17 Srov. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (1966), čl. 12. 18 Specifickému postavení a právům domorodých národů v případě, kdy se rozvojový projekt má dotknout jimi tradičně využívaných území, nebude v tomto příspěvku z důvodu omezeného rozsahu věnována pozornost. 19 Je třeba zdůraznit, že degradací životního prostředí rozumíme změny, jež je třeba považovat za negativní z hlediska člověka, který v daném prostředí žije, či přesněji změny, jež znemožňují důstojnou lidskou existenci, případně existenci člověka vůbec. Není vyloučeno, že z pohledu jiných živých organismů budou změny v konkrétním případě neutrální, či dokonce pozitivní (příkladem je zaplavování nízko položených ostrovů, které sice znamená degradaci životního prostředí člověka a suchozemských organismů, pro vodní či na vodní ekosystémy vázané organismy však naopak znamená rozšíření jejich životního prostoru).

51