SLP 08 (2014)

společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů, je neschopna při- jmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám, odmítá ochranu své vlasti; totéž platí pro osobu bez státní příslušnosti nacházející se mimo zemi svého dosavadního pobytu následkem shora zmíněných událostí, a která vzhledem ke shora uvedeným obavám se tam nechce nebo nemůže vrátit.“ 62 Přestože se objevují snahy o výklad definice ve prospěch zahrnutí osob, jež jsou nuceny opustit své domovy z důvodu významné změny životního prostředí, 63 jedná se o menšinové názory, jež – jakkoli argumentačně zajímavé – do značné míry igno- rují základní pravidla výkladu mezinárodních smluv. Zahrnutí vnějších environmen- tálních přesídlenců (o vnitřních, kteří se nenacházejí mimo svou vlast, ani nemluvě) pod definici pojmu uprchlík brání především „obvyklý význam, který je dáván výra- zům ve smlouvě, v jejich celkové souvislosti a s přihlédnutím k předmětu a účelu smlouvy“. 64 Změny životního prostředí – byť v mnoha případech vyvolané činností člověka – lze jen těžko považovat za pronásledování, a již vůbec ne za pronásledování pouze určitých osob z úmluvou stanovených důvodů. 65 Odlišná je i role „vlasti“ environmentálního pře- sídlence, tedy státu jeho trvalého bydliště: zpravidla bude mít vůli ochranu postižených osob zajistit, ale nebude toho schopen. Snaha přikládat výrazům použitým v definici jiný význam, než je význam obvyklý, neodpovídá praxi států při aplikaci úmluvy, 66 státy se naopak rozšiřujícímu výkladu definičních kritérií uprchlíka brání a pravděpodobně žádný ji nikdy nepoužil pro přiznání tohoto statusu environmentálnímu přesídlenci. 67 Obtížná ve vztahu k univerzální úpravě, argumentace ve prospěch zahrnutí vněj- ších environmentálních přesídlenců do definice uprchlíka se jeví poněkud schůdnější v rámci regionálního afrického mechanismu. Úmluva upravující specifické aspekty problému uprchlictví v Africe , přijatá na půdě tehdejší Organizace africké jedno- ty ( Organization of African Unity ), dnešní Africké unie, v roce 1969, totiž základní definici uprchlíka převzatou z univerzální úpravy doplňuje ustanovením, podle něhož se „výraz ‘uprchlík’ vztahuje také na každou osobu, která je nucena opustit místo obvyklého 62 Úmluva o právním postavení uprchlíků, čl. 1(A), ve znění protokolu z roku 1967, čl. I. 65 Podrobněji srov. např. MCADAM, J. op. cit., s. 43 a násl. Dodejme, že si samozřejmě lze představit situaci, kdy změna životního prostředí kritéria definice splní, jednalo by se například o státem organizo- vané ničení přírodních zdrojů, na nichž by byla určitá skupina obyvatelstva závislá, to však není případ environmentálních přesídlenců, jimž je věnován tento text. 66 Srov. Vídeňskou úmluvu o smluvním právu (1969), čl. 31 odst. 3 písm. b). 67 Z nedávné doby srov. zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu Nového Zélandu ( High Court of New Zealand ) v případu Ioana Teitioty z Kiribati, který se domáhal přiznání statusu uprchlíka z důvodu ohro- žení své vlasti stoupající mořskou hladinou v důsledku klimatických změn, v němž soud odmítl jako nepřípustné snahy o takto „dramatické rozšíření“ působnosti Úmluvy o právním postavení uprchlíků ( “The attempt to expand dramatically the scope of the Refugee Convention and particularly Article 1A(2) is impermissible.” , rozhodnutí Nejvyššího soudu Nového Zélandu ze dne 26. listopadu 2013, CIV-2013- 404-3528 [2013] NZHC 3125, bod 63). Podrobněji k tomuto případu srov. text Barbory Matějkové Migranti z “potápějících se” ostrovů v rozhodovací praxi států níže v této monografii. 63 Viz např. autoři citovaní v MCADAM, J. op. cit., s. 43-44. 64 Vídeňská úmluva o smluvním právu (1969), čl. 31 odst. 1.

61