SLP 08 (2014)

ní status osoby přesídlené z environmentálních příčin , o jehož přiznání by měla rozhodo- vat Národní komise pro přesidlování z environmentálních příčin ( National Commission on Environmental Displacements ), 74 zřízená každou smluvní stranou. Přiznáním statusu by se osoba stala nositelem práv garantovaných úmluvou, včetně práva na práci a na vzdělání a možnosti získání státního občanství „hostitelského“ státu. 75 Návrh úmluvy z Limoges byl diskutován na řadě konferencí a citován v řadě odborných publikací, neosvojila si ho – stejně jako myšlenku nové univerzální úpravy jako takovou – však žádná relevantní mezinárodní instituce či významnější skupina států, v současné době proto zůstává (ob- dobně jako rozšíření definice pojmu uprchlík) pouze teoretickou možností. c) Regionální iniciativy Snaha o univerzální řešení problematiky nedobrovolné environmentální migrace naráží v současné době na odpor států, navíc je řadou autorů kritizována jako neodpo- vídající podstatě tohoto fenoménu. 76 Řešením by proto mohly být regionální iniciativy kladoucí důraz na spolupráci a solidaritu států určité geografické oblasti. Vzorem to- hoto typu spolupráce by mohla být Kampalská úmluva zaměřená na ochranu vnitřně přesídlených osob v Africe, o níž bylo pojednáno výše. d) Ad hoc dohody Vedle apelů na obecné řešení problematiky, ať již na univerzální, či regionální úrov- ni, se objevují i skeptické hlasy, podle nichž není taková právní úprava třeba, či do- konce není vhodná. 77 Je třeba říci, že analýza většiny reálných případů přesidlování z důvodu změn životního prostředí jim do značné míry dává za pravdu. K nucenému překračování hranic (z důvodu reálných obav o život v případě přesídlení v rámci vlast- ního státu) dochází v praxi jen výjimečně a takové přesídlení je zpravidla dočasné pova- hy (po opadnutí rizika dochází k návratu do vlasti). V budoucnosti bude třeba otázku trvalého přesídlení pravděpodobně řešit ve vztahu k obyvatelům nízko položených ost- rovních států, zcela jistě se tak ale nebude dít „na poslední chvíli“. Představa ostrovanů naskakujících do připravených člunů těsně před zvýšením hladiny, jež jejich domov de- finitivně zaplaví, je samozřejmě absurdní. Pokud k přesídlení dojde, stane se tak s největší pravděpodobností organizovaným a předem připraveným způsobem. Právním základem přesídlení nebude v takovém případě žádná obecná úmluva, ale ad hoc dohoda mezi po- stiženým státem a „přijímajícím“ státem (či státy), který bude za stanovených podmínek souhlasit s trvalým přesídlením obyvatel postiženého státu na své území (či poskytne část svého území k takovému účelu). Bilaterální či multilaterální ad hoc mezinárodní

74 Tamtéž, čl. 13 a násl. 75 Tamtéž, čl. 11 a 12.

76 Srov. např. MAYER, B. Pour en finir avec la notion de « réfugiés environnementaux »: Critique d’une approche individualiste et universaliste des déplacements causés par des changements environnementaux. In: McGill International Journal of Sustainable Development Law and Policy [online]. 2011, 7(1) [cit. 2014-09-01]. Dostupné z: http://www.mcgill.ca/jsdlp/files/jsdlp/7_1_2_mayer_0.pdf. 77 Tamtéž.

64