SLP 08 (2014)

dohody řešící konkrétní situaci hrozby nuceného přesídlení obyvatel nízko položeného ostrovního státu se v současné době jeví jako nejvhodnější řešení absence relevantní mezi- národněprávní úpravy. Na rozdíl o výše uvedených návrhů, které se zaměřují na ochranu přesidlujících osob a postiženému státu přisuzují roli útrpného pozorovatele, jsou ad hoc dohody založeny na aktivní roli postiženého státu při řešení budoucnosti svých obyvatel. Umožňují přesně stanovit práva a povinnosti zúčastněných stran a podmínky přesídlení dohodnout způsobem, jenž mnohem spíše než úmluvy uprchlického charakteru zajistí zachování důstojnosti a sociálních vazeb přesidlujících osob. e) Environmentální azyl Spíše okrajový význam má poslední z naznačených řešení, kterým je jednostranné poskytování tzv. environmentálního azylu státy, tedy ad hoc přiznání ochrany individu- álně určenému příslušníkovi cizího státu (nebo osobě bez státní příslušnosti) z důvodu ohrožení jeho života v důsledku změn životního prostředí, k nimž došlo v jeho vlasti (nebo zemi posledního trvalého bydliště). Environmentální azyl upravují ve svých vni- trostátních právních řádech například Švédsko a Finsko: obě země jej poskytují pouze osobám, které se již nacházejí na jejich území a do země svého původu se nemohou vrátit z důvodu environmentální katastrofy. 78 Zřejmou nevýhodou tohoto řešení je jeho jednostranný a individuální charakter. K poskytování environmentálního azylu obě země nic nenutí, mohou svou právní úpravu kdykoliv změnit a jeho poskytování ukončit. S ohledem na geografickou polohu obou zemí a formulaci základní podmín- ky poskytnutí environmentálního azylu (nemožnost vrátit se do vlasti z důvodu envi- ronmentální katastrofy) je navíc třeba se ptát, do jaké míry zamýšleli švédský a finský zákonodárce tuto formu azylu vážně. S výjimkou zaplavení obyvatelného území nízko položeného ostrovního státu (u jehož obyvatel by však došlo ke splnění podmínky až „poslední vlnou“) si totiž lze jen stěží představit environmentální katastrofu, která by zcela znemožňovala návrat do vlasti (na katastrofou nepostižené území). Bez ohledu na formulaci podmínek nelze však individuálně poskytovaný environmentální azyl obecně považovat za vhodný nástroj pro řešení situace velkého množství osob přesi- dlujících z důvodu život ohrožujících změn životního prostředí. 79 78 Srov. příslušné ustanovení švédského cizineckého zákona [ Aliens Act 2005:716, Chapter 4, Section 2(3) ] k dispozici online na http://www.government.se/content/1/c6/06/61/22/bfb61014.pdf [cit. 2014-09-01] a příslušné ustanovení finského cizineckého zákona [ Aliens Act 301/2004, Section 88a(1) ] k dispozici online na http://www.finlex.fi/en/laki/kaannokset/2004/en20040301.pdf [cit. 2014-09-01]. 79 V tomto ohledu zmiňme pro úplnost právní úpravu dočasné ochrany ( temporary protection ), jež může být dle finského cizineckého zákona poskytnuta cizincům, kteří potřebují mezinárodní ochranu a nemůžou se bezpečně vrátit do země svého původu, přičemž jedním z uznaných důvodů nemožnosti bezpečného návratu je masivní přesidlování obyvatelstva v zemi původu nebo sousedních oblastech v důsledku envi- ronmentální katastrofy. Tato forma ochrany může být formou rozhodnutí vlády poskytnuta i skupinám obyvatelstva postižených zemí ( Aliens Act 301/2004, Section 109 ).

65