SLP 08 (2014)

z nich je ochrana osob v případě katastrof, kde byl přijat návrh článků v prvním čtení. 4 A právě tomuto návrhu zde bude věnována pozornost. 5 Podle čl. 2 návrhu článků je účelem tohoto návrhu usnadnit adekvátní a účinnou reakci na katastrofy ( response to disasters ), která odpovídá podstatným potřebám dotče- ných osob, a to při plném respektování jejich práv. Podle čl. 4 je katastrofa definována jako kalamitní událost nebo série událostí, vedoucí k rozsáhlým ztrátám na životech, velkému lidskému utrpení a tísni nebo rozsáhlé hmotné nebo environmentální škodě, a tím vážně narušující fungování společnosti. Důležité vymezení tématu je dále obsaženo v čl. 21 (původně čl. 4), týkajícím se vztahu k mezinárodnímu humanitárnímu právu (dále též „MHP“). Tento návrh článků se totiž nevztahuje na situace, na které se aplikují pravidla MHP. Jde o to, že ochrana osob v případě katastrof se netýká válečných a podobných událostí, na něž se vztahují jiná pravidla, včetně konceptu Odpovědnost za ochranu (R2P). 6 Je zřejmé, že se Komise rozhodla téma zúžit na převážně přírodní katastrofy, kde zatím ucelená me- zinárodní úprava chybí. Z tohoto pohledu jde o téma, které představuje hlavně progre- sivní rozvoj mezinárodního práva. Vychází ovšem již z existující praxe států, některých dvoustranných či regionálních dohod a dokumentů soft law . Některých aspektů se týká i judikatura Evropského soudu pro lidská práva. 7 Klíčová zásada je obsažena v čl. 8 (povinnost spolupracovat), podle které státy musí spolupracovat mezi sebou, s OSN a jinými příslušnými mezinárodními vlád- ními organizacemi, Mezinárodní federací Červeného kříže a Červeného půlměsíce, Mezinárodním výborem Červeného kříže a relevantními nevládními organizacemi (dále též „NGOs“). Pro účely návrhu článků spolupráce zahrnuje tyto formy (čl. 9): humanitární pomoc, koordinaci mezinárodních akcí, poskytnutí záchranného perso- nálu a pomoc poskytujícího personálu ( relief personnel ), vybavení a zboží, a vědecké, lékařské a technické zdroje. Další obecná ustanovení připomínají, že při reakci na katastrofy musí státy, meziná- rodní organizace a relevantní NGOs respektovat a chránit lidskou důstojnost (čl. 5). S tím souvisí právo osob postižených katastrofami na ochranu jejich lidských práv. Reakce na katastrofy se musí uskutečňovat v souladu s humanitárními principy, které čl. 7 definuje jako zásady humanity, neutrality a nestrannosti, a na základě nediskrimi- nace. Přitom se berou v úvahu potřeby zvláště zranitelných osob. 4 Komise OSN pro mezinárodní právo: Návrh článků o ochraně osob v případě katastrof (1. čtení) z roku 2014. 5 Srov. POLAK PETRIČ, A. International Legal Protection of Persons in the Event of Natural Disasters (Doctoral thesis), Nova Gorica: European Law Faculty, 2014. 6 K tomu blíže srov. BÍLKOVÁ, V. Odpovědnost za ochranu (R2P). Nová naděje, nebo staré pokrytectví? Praha: PF UK, 2010. 7 Srov. např. rozsudek ESLP, Budayeva and ostatní v Rusko, stížnosti č. 15339/02, 21166/02, 20058/02, 11673/02, 15343/02, rozsudek z 20. března 2008; Rozsudek ESLP (velký senát), Öneryildiz v Turecko, stížnost č. 48939/99, rozsudek z 30. listopadu 2004.

68