SLP 08 (2014)

Návrh článků se nezabývá pouze odpovědí na vzniklé katastrofy, ale také prevencí, resp. opatřeními ke snížení rizika katastrof ( disaster risk reduction ). V souladu s čl. 10 (dříve čl. 5) se i na ně vztahuje obecná povinnost spolupráce. Podle čl. 11 (dříve čl. 16) musí každý stát omezovat riziko katastrof přijímáním nezbytných opatření, včetně le- gislativních opatření, k předcházení a zmírňování katastrof a k přípravě na katastrofy. To zahrnuje posuzování rizika, sběr a šíření informací o riziku a ztrátách v minulosti, jakož i zřizování a provozování systémů včasného varování. Návrh článků vychází z vyváženého propojení suverenity států a povinnosti zajistit ochranu osob postižených katastrofou. Proto má klíčové místo úloha postiženého stá- tu. Podle čl. 12 má tento stát na základě své suverenity povinnost zajistit ochranu osob a poskytnutí záchrany a pomoci v případě katastrof na svém území. Postižený stát má primární roli v řízení, kontrole, koordinaci a dohledu nad takovou pomocí. Pokud katastrofa přesahuje národní schopnosti reakce, má postižený stát povinnost požádat o pomoc jiné státy, OSN, jiné příslušné mezinárodní vládní organizace a relevantní nevládní organizace (čl. 13). I v takových případech je ale respektována svrchovanost postiženého státu. Podle čl. 14 poskytnutí vnější pomoci vyžaduje souhlas postiženého státu. Souhlas s vnější pomocí nesmí být odvolán svévolně. Postižený stát však může stanovit podmínky pro poskytování vnější pomoci (čl. 15). Takové podmínky budou v souladu s tímto ná- vrhem článků, použitelnými pravidly mezinárodního práva a vnitrostátním právem postiženého státu. Podmínky musí brát v úvahu zjištěné potřeby osob postižených katastrofami a kvalitu pomoci. Druhou stranou právního vztahu je právo nabídnout pomoc (čl. 16, dříve 12). Při reakci na katastrofy mají státy, OSN a jiné příslušné mezinárodní vládní organizace právo nabídnout pomoc postiženému státu. Relevantní nevládní organizace také mo- hou nabídnout pomoc. Postižený stát (který přijal pomoc) musí přijmout nezbytná opatření v rámci svého vnitrostátního práva k usnadnění rychlé a účinné vnější pomoci (čl. 17). To se týká zejména civilního a vojenského personálu, v oblastech jako výsady a imunity, víza, podmínky pro vstup, pracovní povolení a svoboda pohybu, ale také vybavení a zboží, pokud jde o celní a daňové požadavky a přepravu. Jako doplňující opatření přijala Komise v roce 2014 návrh článku 18, podle kterého postižený stát musí přijmout všechna vhodná opatření k zajištění ochrany personálu, vybavení a zbo- ží, jež se nacházejí na jeho území za účelem poskytování vnější pomoci. ͸. Závěrem V dnešní době dochází k migraci z různých důvodů. Část tzv. „nepravých uprchlíků“ opouští své domovy v důsledku různých katastrof. Jejich faktická situace je velmi tíživá a právní postavení nejisté. Státy většinou nejsou ochotné rozšiřovat definici uprchlíka, aby zahrnula i tyto osoby. Alternativou je prevence takovýchto uprchlických (migrač-

69