SLP 08 (2014)

ních) proudů. Jednou z možností k jejich omezení je poskytování včasné a efektivní pomoci obětem katastrof přímo na místě, tedy v postižených zemích. Na rozdíl od ochrany obětí ozbrojených konfliktů, kde existuje poměrně rozsáhlá právní úprava kodifikovaná zejména v Ženevských úmluvách (1949) a Dodatkových protokolech (1977), pro ochranu osob v případě katastrof (typicky přírodních kata- strof ) je dosud v mezinárodním právu poměrně málo pravidel. Spolupráce mezi státy existuje, ale spíše na dvoustranné nebo regionální bázi, popř. se přijímají různé ad hoc ujednání a dokumenty soft law . Návrh článků připravený Komisí pro mezinárodní právo obsahuje obecné zásady pro pomoc osobám v případě katastrof. Pokud najde dostatečnou podporu u států, mohl by se stát základem pro přijetí rámcové úmluvy.

70