SLP 08 (2014)

příslušnost obecně nehovoří. Pouze v článku 24 odst. 3 uvádí, že: „ Každé dítě má právo na státní příslušnost. “ 10 Bez věkového omezení (má se na mysli bez omezení na děti) však o takovém právu pro každou osobu (tedy nejen dítě) nemluví. Podobná úprava je rovněž v Úmluvě o právech dítěte. Ta v článku 7 uvádí: 1. Každé dítě je registrováno ihned po narození a má od narození právo na jméno, právo na státní příslušnost, a pokud to je možné, právo znát své rodiče a právo na jejich péči. 2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují provádění těchto práv v souladu se svým vnitrostátním zákonodárstvím a v souladu se svými závazky vyplývajícími z příslušných mezinárodně-právních dokumentů v této oblasti se zvláštním důrazem na to, aby dítě nezůstalo bez státní příslušnosti. 11 U dětí tedy není problém v mezinárodním právu právo na státní občanství nalézt. Děti však netvoří tak velkou část populace. Proto současná úprava sice zmenšuje pro- blém ztráty občanství příslušníků potápějících se států, ale ne zcela odstraňuje. Kromě toho, i kdyby právo na občanství ve prospěch všech osob existovalo, nebylo by to do- statečnou zárukou s ohledem na to, co je uvedeno na dalších řádcích. Jak je výše zmíněno, u dospělých podobné ustanovení o právu na občanství jako u dětí (s výjimkou Všeobecné deklarace lidských práv) zpravidla nenalezneme. A dovo- lávat se této deklarace je v podstatě nemožné pro její nezávazný charakter. Nenalezneme jej ani v obyčejové podobě v mezinárodním právu. 12 Dokonce ani v Evropě, která bývá považována se svým systémem ochrany lidských práv za jeden z nejrozvinutějších sys- témů (ne-li přímo nejrozvinutější) na světě, neexistuje takové právo v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod 13 ani v Listině základních práv EU. 14 Protože státní občanství je definováno jako trvalý právní svazek mezi jednotlivcem a určitým státem, jehož obsahem jsou určitá práva a závazky, 15 v případě zániku jed- noho ze subjektů takového právního vztahu, zanikne i právní vztah samotný. Proto následkem zániku státnosti potápějících se států bude i ztráta státního občanství jeho dosavadních státních příslušníků a jejich změna v osoby bez státní příslušnosti, tedy apatridy. Podobně jako u státnosti samotné, i zde by bylo možné se neblahému dů- sledku vyhnout, kdyby například prodejem území všem státním příslušníkům potá- pějícího se státu bylo uděleno ještě před zánikem státu jejich dosavadní příslušnosti občanství státu neohroženého stoupáním hladin oceánů. To je však nepravděpodobné, podobně jako že dojde k postoupení obdělávatelného a dostatečně velkého území tak, aby byla zachována státnost samotná. Nehledě na to, že dvojímu státnímu občanství se mezinárodní právo z mnoha důvodů snaží zabraňovat. 10 Tamtéž, čl. 24 odst. 3. 11 Úmluva o právech dítěte z roku 1989. 12 McADAM, J. Climate Change, Forced Migration, and International Law, op. cit., s. 139. 13 Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950. 14 Srov. Listinu základních práv EU (jako závazný dokument vyhlášená v roce 2007). 15 ČEPELKA, Č., ŠTURMA, P. Mezinárodní právo veřejné. 1. vydání, Praha, C.H. Beck, 2008, s. 326.

74