SLP 08 (2014)

Je však třeba rovněž poznamenat, že zánik státní příslušnosti je až druhotným práv- ním důsledkem. Nezpůsobí ho samotné vzedmutí hladin oceánů tak, jako tomu bude u zániku státnosti. Bude to důsledek až zániku státnosti jako takové. A s tím souvisí i další problém. I pokud by totiž i ve prospěch dospělých osob existovala podobná norma ochrany lidských práv (právo na státní občanství/příslušnost), jako už dnes je u dětí, nebylo by snadné se jej domáhat. Ani u ochrany dětí v tomto ohledu není totiž jasně určen povinný subjekt (a zřejmě by nebyl ani obecně). V případě zániku státu příslušnosti by se tedy nebylo možné domáhat u konkrétního subjektu, který by měl takové státní občanství uznávat či přidělovat. Součástí problematiky ohledně státního občanství je rovněž institut diplomatické ochrany. Tu lze definovat dle článku 1 Návrhu článků k diplomatické ochraně 16 jako domáhání se prvním státem odpovědnosti druhého státu, skrze diplomatickou aktivitu nebo jinými pokojnými prostředky mírového urovnání, za újmu způsobenou meziná- rodně protiprávním aktem takového druhého státu, a to přirozené nebo právní osobě, která je příslušníkem státu prvního. 17 Zjednodušeně řečeno, je-li státem způsobena újma fyzické nebo právnické osobě ze státu jiného, může se stát příslušnosti poškozené osoby domáhat náhrady škody. Existuje celá řada požadavků, aby bylo možné tuto možnost využít. Podstatným však zůstává, že aby bylo možné diplomatickou ochranu vykonávat, je potřeba, aby na svých právech zkrácená/dotčená fyzická či právnická osoba byla něčím státním příslušníkem, protože jen takový stát může diplomatickou ochranu využít. 18 Posun směrem k větší ochraně osob bez státní příslušnosti, které by pocházely z potápějících se států, představuje následující ustanovení čl. 3 odst. 2 zmí- něného návrhu článků umožňující v souladu s článkem 8 tamtéž, aby byla vykonávána diplomatická ochrana i ve prospěch osob jiných. Článek 8 odst. 1 pak umožňuje i diplomatickou ochranu ve prospěch osoby bez státní příslušnosti, pokud je poškozená osoba na území státu vykonávajícího ochra- nu. 19 Samotné návrhy článků však připouští, že článek 8 je progresivním návrhem vývoje mezinárodního práva. 20 Nejedná se tedy sice o již existující právo, ale alespoň se ukazuje, že mezinárodní právo začalo reagovat na nedostatky v této oblasti. Byť ne dosud závazným způsobem. Velice zajímavé je i ustanovení čl. 8 odst. 2, které umožňuje rozšíření diplomatické ochrany i na osoby „uznané za uprchlíky takovým státem v souladu s mezinárodně uznávanými standardy“, 21 přičemž v komentáři je diskutováno, 22 že pojem uprchlík není omezen problematickou (z pohledu environmentálních migrantů z potápějících

16 Komise OSN pro mezinárodní právo: Návrh článků o diplomatické ochraně s komentáři z roku 2006. 17 Tamtéž; čl. 1.

18 Tamtéž; čl. 3 odst. 1. 19 Tamtéž; čl. 8 odst. 1. 20 Tamtéž; s. 48. 21 Tamtéž; čl. 8 odst. 2. 22 Tamtéž; s. 50.

75