SLP 08 (2014)

Za mezinárodní vodní tok je považován tok, jehož části se nachází na území různých států. Zajímavé je, že za stát vodního toku je považován jak stát, na jehož území se me- zinárodní tok nachází a je signatářem úmluvy, tak i organizace regionální ekonomické integrace, které jsou založeny suverénními státy regionu a na které byly převedeny kompetence spojené se záležitostmi upravenými touto úmluvou a byly zmocněny po- depsat, ratifikovat, přijmout a přistoupit k ní. Článek 5 ustavuje povinnost států využívat mezinárodní toky na jejich území ro- zumným a spravedlivým způsobem. Této povinnosti je možné se domáhat a žádat pře- zkoumání projektů. Státy by měly při rozvoji a plánování využití toků spolupracovat s ostatními státy vodních toků. Úmluva je obecně vnímána jako kodifikace mezináro- dněprávního obyčeje, ačkoli ještě nenabyla účinnosti, a to především začleněním po- vinností spravedlivého a rozumného užívání, prevence významných škod a povinnosti předem informovat o plánovaných opatřeních. Úmluva klade velké nároky a stanovuje mnoho povinností pro signatářské státy, z těchto důvodů se státy stále pravděpodobně zdržují s ratifikací úmluvy, jelikož ji berou jako příliš velký zásah do státní suverenity. ͻ.͸ Nástroje mezinárodního práva zaměřené na ochranu obyvatelstva Všeobecná deklarace lidských práv (ͷͿͺ;) a Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (ͷͿͻͶ) Všeobecná deklarace lidských práv je právně nezávazný dokument, který však stále slouží jako výchozí bod pro většinu mezinárodní lidskoprávní úmluvy. Dle mého ná- zoru je z pohledu environmentálních migrantů aplikovatelný článek 25 odst. 1, který zmiňuje právo na sociální péči: „ Každý má právo na životní úroveň přiměřenou zdraví a blahobytu jeho i jeho rodiny, čítajíc v to potravu, šatstvo, bydlení, lékařskou péči a ne- zbytné sociální služby; má právo na zabezpečení v nezaměstnanosti, v nemoci, při pracovní nezpůsobilosti, při ovdovění, v stáří nebo v ostatních případech ztráty výdělečných možnos- tí, nastalé v důsledku okolností nezávislých na jeho vůli .“ 21 Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950 je oproti deklaraci právně závazná, ale jde o úmluvu v rámci Rady Evropy, a proto její aplikace je omezena na Evropu. Z ní je pro naše potřeby zajímavý článek 8, který zaručuje právo na respektování obydlí. Zásah do tohoto práva je možný pouze za předem stanovených, výjimečných podmínek. Z pohledu rozvojových projektů by se jednalo hlavně o výjimku hospodářského blahobytu země, ale každý z důvodů výjimky musí být prokázán. Úmluva o ochraně a začleňování domorodého a ostatních kmenových a z části kmenových populací v nezávislých zemích (ͷͿͻͽ) a Úmluva o domorodém a kmenovém obyvatelstvu v nezávislých zemích (ͷͿ;Ϳ) Úmluva o ochraně a začleňování domorodého a ostatních kmenových a z části kme- nových populací v nezávislých zemích vznikla jako úmluva Světové organizace práce

21 Čl. 25 Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948.

91