SLP 07 (2014)

ESC dovodil požadavek na legislativní zákaz násilí na dětech. 18 Obecné stanovisko nijak nerozlišuje mezi Chartou a Revidovanou chartou, což by mohlo jeho váhu do jisté míry podkopat, na druhou stranu už jednou byla obdobná situace v zemích, jež v příslušné době neratifikovaly Revidovanou chartu, v Řecku a Belgii, shledána v rozporu s Chartou. Proto je nyní nejspíš pozdě vznášet internacionalistické argumenty na základě Vídeňské úmluvy o smluvním právu, jakkoli mohou působit přesvědčivě. Řecko se o ně neopíra- lo vůbec a Belgie pouze částečně ve fázi přijatelnosti. 19 Doktrína žijícího instrumentu je i přes kritiku obvyklým výkladovým pravidlem Evropského soudu pro lidská práva, na druhou stranu ani ESLP by si např. nedovolil aplikovat Protokol č. 12 k Úmluvě za- kotvující všeobecný zákaz diskriminace u země, která ho neratifikovala, s argumentací, že je obsažen v čl. 14 Úmluvy, zapovídajícím omezený zákaz diskriminace. Je ale pravdou, že rozsah článku 14 Úmluvy je stejně judikatorně postupně rozšiřován. 20 Pakliže se vláda rozhodla argumentovat Vídeňskou úmluvou, mohla ještě poukázat na výkladová pravidla obsažená v čl. 31 odst. 3, která upřesňují, že zřetel se bude brát na jakoukoli pozdější praxi či dohodu při provádění smluv, k níž došlo mezi stranami smlouvy. Tento požadavek ale obecné stanovisko, o nějž se Výbor ESC opírá, nespl- ňuje, neboť nevzniklo mezi smluvními stranami Charty. Obecné komentáře či obecná stanoviska jsou zaužívanou praxí monitorovacích orgánů OSN i Rady Evropy, jejich legitimita ale úzce závisí na tom, nakolik odráží konsenzus mezi smluvními stranami příslušné smlouvy. 21 V případě explicitního zákazu tělesných trestů tomu však tak být nemusí, jak ilustruje i počet aktuálních kolektivních stížností namítajících tuto otázku. Legitimita obecných stanovisek k Chartě je mj. podkopána tím, že Výbor ESC nezahrnuje ani experty za všechny smluvní strany, jak je tomu např. u ECRI nebo CPT, což by umožňovalo si udělat širší přehled právních systémů; stanoviska nejsou ani nijak snadno dohledatelná. Zajímavé je, že tělesnými tresty se už zabýval Výbor ESC při posuzování periodic- kých zpráv, kdy dospěl k závěru o nesouladu českého práva s Chartou – v závěrech za rok 2004 i za rok 2011. Vládní výbor měl ale větší pochopení, jak vyplývá z pře- pisu jednání, a neinicioval ani varování, ani nenavrhnul adresování doporučení ze strany Výboru ministrů. To, že se situací nejdříve zabýval Výbor ESC v roli hodnotitele periodické zprávy a následně v roli „kvazi-soudce“ mezi vládou a jiným subjektem, 18 Za aktivistický tento výklad označuje Brillat BRILLAT, R.: The Supervisory Machinery of the European Social Charter: Recent Developments and their Impact. In: De Búrca, G., de Witte, B. (eds.), Social Rights in Europe . New York: Oxford University Press, 2005, s. 40). 19 Pakliže byla využita novátorská interpretace Charty, mohla řecká a belgická vláda iniciovat dle čl. 9 odst. 2 Dodatkového protokolu zakládajícího systém kolektivních stížností konzultace Výboru ministrů s vládním výborem (což je jediná role vládního výboru při přezkumu kolektivních stížností). 20 KMEC, J., KOSAŘ, D., KRATOCHVÍL, J., BOBEK, M.: Evropská úmluva o lidských právech . Praha: C.H. Beck, 2012, s. 1237-1241. 21 SCHLÜTTER, B.: Human Rights Interpretation by the UN Treaty Bodies. In: Keller, H., Ulfstein, G. (eds.), UN Human Rights Treaty Bodies. Law and Legitimacy. New York: Cambridge University Press, 2012, s. 292.

103