SLP 07 (2014)

správný úřední postup“ zahrnuje (i) nezákonný resp. protiprávní postup, což v sys- tému založeném na vládě práva nezbytně znamená i (ii) postup porušující základní práva, a dále (iii) postup odporující tzv. zásadám řádné správy. 8 Z pohledu ochrany základních práv v Evropě je podstatné, že se EVOP hned z počátku jednoznačně roz- hodl do svého mandátu tuto oblast zahrnout. Tento přístup našel později své potvrzení v Listině EU, 9 jejíž článek 41 zakotvuje právo na řádnou správu, které je v systému EU pojímáno jako základní právo. 10 ͸.͸ Rozsah pravomoci EVOP zasahovat v oblasti ochrany základních práv Rozsah přezkumu dodržování základních práv ze strany EVOP je však omezen ně- kolika významnými faktory. V první řadě se působnost EVOP ratione personae vztahu- je pouze na instituce, orgány a další subjekty EU. I když může české znění Smluv půso- bit poněkud zavádějícím způsobem („subjekty EU“), pravomoc EVOP se nevztahuje ani na členské státy EU, ani na vnitrostátní orgány, a to ani, pokud aplikují právo EU. Působnost se dále nevztahuje na soukromé osoby a z působnosti je dále čl. 228 SFEU výslovně vyňat Soudní dvůr EU ve výkonu soudních pravomocí. Vzhledem ke skutečnosti, že článek 228 SFEU hovoří o nesprávném úředním postupu, tak se EVOP dále konzistentně odmítá zabývat stížnostmi, které se týkají politické činnosti institucí EU a zejména Evropského parlamentu. Stejně tak odmítá přezkoumávat správnost unijní legislativy . Další omezení je patrné ze samotné povahy Evropské Unie, jejíž pravomoci jsou přísně vymezeny ve Smlouvách, a z rozdělení pravomocí mezi EU a členskými státy. Zatímco EVOP do své kompetence zahrnuje veškerá základní práva zejména tak, jak jsou dnes zaručena v Listině EU, lze si těžko představit, že by se nějaká stížnost po- daná EVOP mohla týkat aplikace některých tradičních základních práv tak, jak jsme na ně zvyklí z vnitrostátního prostředí, jako např. právo na život (čl. 2 Listiny EU), 8 Srov. str. 22-26 Výroční zprávy za rok 1997. 9 Účinnost k 1. 12. 2009. 10 Čl. 41 Listiny EU zní: „ 1. Každý má právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány, institucemi a jinými sub- jekty Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě. 2. Toto právo zahrnuje především: a) právo každého být vyslechnut před přijetím jemu určeného individuálního opatření, které by se jej mohlo nepříznivě dotknout; b) právo každého na přístup ke spisu, který se jej týká, při respektování oprávněných zájmů důvěrnosti a pro- fesního a obchodního tajemství; c) povinnost správních orgánů odůvodňovat svá rozhodnutí. 3. Každý má právo na to, aby mu Unie v souladu s obecnými zásadami společnými právním řádům členských států nahradila škodu způsobenou jejími orgány nebo jejími zaměstnanci při výkonu jejich funkce. 4. Každý se může písemně obracet na orgány Unie v jednom z jazyků Smluv a musí obdržet odpověď ve stejném jazyce. “

108

Made with