SLP 07 (2014)

cílů deklarován požadavek, aby do roku 2000 byl všem lidem garantován přístup k pit- né vodě. Na základě této konference začaly vznikat v následujících dekádách technické vize a velké investiční programy pro výstavbu přehrad, zavlažovací projekty a projekty pro systematické zajištění dodávek vody pro jednotlivá velká města. Zůstalo ovšem pouze u plánů a konkrétní výsledky byly velmi skromné. Namísto států začaly vstupo- vat do této sféry soukromé subjekty, které vodu vnímaly a vnímají doposud jako zboží. Další významnou mezinárodní konferencí, která se zabývala problematikou práva na vodu a zajištěním přístupu k ní, byla konference OSN v irskémDublinu v roce 1992. Na této konferenci bylo přijato prohlášení „Water and Sustainable Development“ . Toto prohlášení jako centrální bod řešilo výše zmíněný proces komodifikace vody. Začíná tím tedy debata o vodě jako zboží a vodě jako veřejném statku na mezinárodní úrovni. V roce 1994 účastnické státy potvrdily v Akčním programu na Mezinárodní konfe- renci o populaci a rozvoji (ICPD) v Káhiře, že všichni mají právo na přiměřenou život- ní úroveň pro sebe a své rodiny, včetně dostatečné výživy, šatstva, bydlení, vody a ka- nalizace. Na káhirskou konferenci navázal dokument zpracovaný Populačním fondem OSN (UNFPA) v roce 2004, kde se po deseti letech monitoroval stav světové populace v návaznosti na Akční program ICPD. V oblasti vyčerpávání zdrojů bylo ve zprávě uvedeno, že půl miliardy lidí žije v zemích trpících vážným nedostatkem vody a lze očekávat, že v roce 2025 se bude tento počet pohybovat mezi 2,4 a 3, 4 miliardami lidí. Světový summit o udržitelném rozvoji, který se konal v roce 2002 v Johannesburgu, byl významným mezníkem v diskursu o světové krizi v zásobách vody a o možnos- tech a nástrojích řešení této krize. Summit označil téma zásobování vody za jedno z centrálních požadavků 21. století a stanovil velmi ambiciózní, avšak právně nezá- vazné cíle, mezi které patřil i záměr, aby se do roku 2015 snížil o polovinu počet lidí, kteří nemají doposud žádný přístup k pitné vodě. Voda byla na summitu označena za lidskou potřebu , aby se předešlo diskuzi, zda má nebo nemá každý člověk právo na vodu. Finančním otázkám pro provedení těchto cílů byly věnovány konference v Bonnu v roce 2001 a III. Světové fórum o vodě v roce 2003. 5 Prolistujeme-li některé významné mezinárodní dokumenty, můžeme najít pasáže, týkající se nepřímo práva na vodu a přístupu k ní. V Mezinárodním paktu o hospodář- ských, sociálních a kulturních právech z roku 1966 6 uznávají smluvní strany v čl. 11 právo každého jednotlivce na přiměřenou životní úroveň pro něj a jeho rodinu, včetně dostatečné výživy, šatstva, bytu a na neustálé zlepšování životních podmínek. Použitím slova „včetně“ bylo zamýšleno vyjádřit skutečnost, že pojem přiměřená životní úroveň 5 Viz. KLUGE, T., SCHEELE, U.: Zwischen Wirtschaftsgut und Menschenrecht: Wasserversorgung und Millennium-Ziele. In: Jochen, F.: Wasser, Zukunftressource zwischen Menschenrecht und Wirtschaftsgut, Konflikt und Kooperation , Brandenburgische Landeszentrale für politische Bildung, Heft 17, 2008, s. 14 an. 6 Viz. Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 120/1976 ze dne 10. května 1976 o Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech.

147