SLP 07 (2014)

nutí intifády Al-Aksá v roce 2000 bylo provádění Dohod z Oslo zmraženo, v některých oblastech do dnešních dnů. ͹. Situace na Blízkém východě V minulých letech začaly nabývat zásoby pitné vody strategický i bezpečnostně politický význam. Voda, která je tak důležitá pro lidský život, má i nezanedbatelný hospodářský význam. Řeky, které jsou omezeným zdrojem povrchové vody a protékají několika státními územími, bývají příčinou válek. Dá se i předpokládat, že díky ome- zeným zdrojům vody na Blízkém východě a s postupujícími globálními změnami kli- matu, bude v budoucnu voda jednou z příčin mezinárodních konfliktů v této oblasti. ͹.ͷ Historicko-geografický úvod Rezoluce Valného shromáždění OSN č. 181 z listopadu 1947 o rozdělení mandát- ního území Palestina na tři části (viz. obrázek č. 1) nepředvídala žádná opatření, či re- gulaci zajištění přístupu k vodě v této oblasti. Po příměří v roce 1949 získal Izrael díky svému úspěchu v první arabsko-izraelské válce více území, než rezoluce předpokládala (viz. obrázek č. 2). Izrael tak byl před velkým úkolem – zajistit dostatečné množství vody pro své obyvatelstvo. Pokoušel se o to s využitím nebo ohrožením arabských zdrojů pitné vody, což bylo důvodem ke konfliktům.

Obrázek č. 1 31

Obrázek č. 2 32

31 Rozdělení Palestiny podle rezoluce č. 181 z roku 1947 Valného shromáždění OSN, dostupné na: http:// cs.wikipedia.org/wiki/Hlavn%C3%AD_strana (stav k 31. 8. 2014), stejná mapa i v: PAPPE, I.: Die ethnische Säuberung Palästinas. Hamburg: Zweitausendeins, 2007, s. 291. 32 Vývoj v oblasti po arabsko-izraelských válkách, dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavn%C3%AD_ strana (stav k 31. 8. 2014), stejná mapa v černobílém provedení v: ČEJKA, M.: Izrael a Palestina, Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu . Brno: Centrum strategických studií, 2005, s. 70.

153