SLP 07 (2014)

v ní znamenalo velké územní zisky. Golanské výšiny zajišťují od té doby 15% izraelské poptávky po vodě. 36 Jedním ze základních cílů invaze Izraele na Západní břeh Jordánu a Sýrie v roce 1967 bylo ovládnutí kontroly nad horním tokem Jordánu a jeho vodonosných přítoků. Izraelská politika se, co se vody týče, následně soustředila na omezení práva Palestinců na využívání četných pozemních rezervoárů, které se nacházejí na hranici mezi Izraelem a Západním břehem Jordánu. Od Šestidenní války mají totiž odepřen ja- kýkoliv přístup jak k vodě z Jordánu, tak i k 80% podzemní vody, která se nachází na jejich území a kterou využívá pro své potřeby Izrael. Většina obyvatel Západního břehu Jordánu tak trpí nedostatkem vody a přibližně 13% Palestinců není napojeno na žádnou vodovodní síť. 37 Kromě výše zmíněné Izraelsko-jordánské smlouvy, která byla v roce 1994 podepsá- na, nebyly státy, které využívají řeku Jordán jako povrchový zdroj vody, schopny po- depsat žádnou mezinárodní smlouvu, která by tuto problematiku upravovala. Existují pouze bilaterální dohody mezi Sýrií a Jordánskem o přehrazení hraniční řeky Yarmouk z 50. let. A dále dohoda mezi Sýrií a Libanonem z roku 1994, kde je upraveno čerpání vody z řeky Orontes.

Obrázek č. 4 se státy kolem povodí Jordánu 38

36 Viz. MOSSADEKH, G.-A.: What of Hydropolitics and the Middle East? (online), dostupné na: http:// globalbrief.ca/blog/query/what-of-hydropolitics-and-the-middle-east/1714 (stav k 31. 8. 2014). 37 Viz. KLUGE, T., SCHEELE, U.: Zwischen Wirtschaftsgut und Menschenrecht: Wasserversorgung und Millennium-Ziele. In: Franzke, J.: Wasser, Zukunftressource zwischen Menschenrecht und Wirtschaftsgut, Konflikt und Kooperation , Brandenburgische Landeszentrale für politische Bildung, Heft 17, 2008, s. 66 an. 38 Tamtéž.

156