SLP 07 (2014)

Je zřejmé, že při řešení distribuce vody jak v Palestině, tak i na Blízkém východě, hraje hlavní roli Izrael, i když se v tomto směru zdráhá s poukazem např. na Dohody z Oslo a převedení odpovědnosti na okleštěně suverénní PA. Namísto řešení problé- mu, který se týká nedostatku vody hlavně pro sousední státy a palestinská autonomní území, začal raději budovat Izrael zeď. Při výstavě její severní části došlo ke zničení 25 studní, k izolaci místního obyvatelstva od dalších 50 studní a ke zničení zavlažo- vacích systémů. Někteří odborníci očekávají, že dokončením zdi přijdou Palestinci o 65% svých vodních zdrojů. 39 To by následně vedlo k vlně dalších, v tomto případě ekologických uprchlíků nebo vnitřně přesídlených osob… ͺ. Závěr Postavení práva na vodu v mezinárodním právu nemá zcela jasné kontury. Proto i samotné zajištění přístupu k pitné vodě může mít mnoho podob. V mezinárodním právu lze vysledovat dva základní principy pro využívání a rozdělování společných me- zinárodních vodních zdrojů – princip „spravedlivého a rozumného využívání“ a prin- cip „prevence značné škody“. 40 Tyto dva principy v základu korespondují s respektem k lidským právům a prolínají se s potřebou zajistit lidské bytosti přiměřené podmínky pro vedení života v důstojnosti, která je zřetelná jak ze snah celého mezinárodního společenství v této oblasti, tak i ze snah na regionální úrovni. Byly také potvrzeny i Mezinárodním soudním dvorem v rozhodnutí k případu Gabčíkovo-Nagymaros v roce 1997. 41 Je zajímavé, že se tyto dva principy dotýkají pouze distribuce vody po- vrchové, nikoliv vody podzemní, 42 kde by určitá forma omezení byla více nežli žádoucí ve vztahu k aktivitám velkých mezinárodních společností, které se značnou měrou podílejí na komodifikaci vody. Kromě vymezení principů, či rozvojových cílů se však právo na vodu v mezinárodním právu nezakotvilo jakožto povinnost smluvních stran, vymahatelná příslušným judiciálním, či parajudiciálním orgánem přímo. V textu to- hoto příspěvku i v samotném názvu se ovšem toto spojení – právo na vodu – objevuje a to jako kontrast, který má zdůraznit naléhavou potřebu závazné, univerzální úpravy tohoto práva nebo alespoň práva přístupu k nezávadné pitné vodě, jak se to objevuje ve zmíněném Protokolu k Africké chartě lidských práv a práv národů, týkající se práv žen z roku 2003. Pro Blízký východ je charakteristické od počátku 19. století, že jde o oblast, kde je řada různých problémů, které se řeší s menší nebo větší intenzitou, anebo neřeší vů- bec. Otázka vody a práva přístupu k ní může být jedním z důvodů pro neshody mezi 39 Viz. GRAY, A., op. cit. 40 Viz. BENVENISTI, E.: Collective action in the utilization of shared freshwater: The challenges of international water resources law. In: American Journal of International Law , 1996, Vol. 90, No. 3, s. 384. 41 Gabčíkovo-Nagymaros Project (Hungary v. Slovakia) , Judgment, ICJ Reports 1997, para. 7. 42 GVIRTZMAN, H.: Der israelisch-palästinensische Wasserkonflikt: Eine israelische Perspektive , The Begin-Sadt Center for Strateigic Studies, January 2012, s. 22, dostupné na: http://israelkompetenzko- llektion.files.wordpress.com/2012/01/besacenter_-studie-wasser-im-isr-pal-konflikt_januar-2012.pdf (stav k 31. 8. 2014).

157