SLP 07 (2014)

ní definice těchto pojmů v evropském právu ovšem neexistuje. 14 Každý členský stát 15 si tyto pojmy definuje sám, a to restriktivně 16 a pod kontrolou Soudního dvora. 17 Zároveň členské státy stanoví jasné rozdíly mezi veřejným pořádkem a veřejnou bez- pečností. 18 Francie implementovala článek 27 směrnice 2004/38/ES do francouzského práva pomocí dvou článků, článku 63 a 65 zákona o imigraci, integraci a státní příslušnosti z roku 2011. 19 Článek 63, integrovaný do Kodexu o vstupu a pobytu cizinců a o azylu v článku L 521-5, 20 kopíruje podmínky článku 27 v tom smyslu, že vyhoštění je opráv- něné, pokud osobní chování jednotlivce představuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Článek 65, integrovaný do Kodexu v článku L 213-1, 21 dává pojmu ohrožení veřej- ného pořádku širší výklad než článek 27 směrnice 2004/38/ES. Podle tohoto článku je osoba považována za hrozbu pro veřejný pořádek také tehdy, jestliže byla trestně stíhána za některé trestné činy, jako je obchod s drogami, obchodování s lidmi, kup- lířství, loupež, kořistění ze žebrání a neoprávněný zásah do práva k pozemku. Žádné 14 Směrnice rozlišuje pouze mezi závažnými důvody týkajícími se veřejného pořádku, kterých může být pou- žito proti občanům Unie s bydlištěm v hostujícím členském státě po dobu kratší než 10 let (článek 27-2), a naléhavými důvody týkajícími se veřejné bezpečnosti, které dopadají i na občany pobývajícími dlouhodobě. 15 Viz rozsudek SDEU Rutili 36/75 a Sdělení Komise z roku 1999 o zvláštních opatření týkajících se pohybu a pobytu občanů Unie, která byla přijata z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví : členské státy si v zásadě i nadále mohou volně určit požadavky veřejného zájmu dle svých vnitro- státních potřeb. 16 Viz sdělení Komise z roku 1999 o zvláštních opatřeních týkajících se pohybu a pobytu občanů Unie, která byla přijata z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví , a rozsudky 36/75 Rutili, marg. č. 27, 30/77 Bouchereau, marg. č. 33 a 33/07 Jipa, marg. č. 23. 17 Viz rozsudek SDEU 41/74 Van Duyn: „Pojem veřejného pořádku je v kontextu Společenství (…) před- mětem striktního výkladu, takže jeho dosah nemůže být stanoven jednostranně jednotlivými členskými státy bez kontroly ze strany orgánů Společenství.“ 18 Ve svém Sdělení z roku 1999 o zvláštních opatření týkajících se pohybu a pobytu občanů Unie, která byla přijata z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví , Komise uvádí, že obecně „veřejná bezpečnost“ odkazuje na vnitřní a vnější bezpečnost ve smyslu zachování celistvosti území členského státu a jeho institucí. Obecně je „veřejný pořádek“ vykládán ve smyslu prevence narušení společenského řádu. 19 V celém článku bude citována novela zákona z roku 2011, nikoliv zákon z roku 2006. 20 L. 521-5. Vyhoštění podle článků L. 521-1 až L. 521-3 může být aplikováno vůči státním příslušníkům členského státu Evropské unie, vůči státním příslušníkům smluvního státu dohody o Evropském hos- podářském prostoru nebo státním příslušníkům Švýcarské konfederace, nebo vůči členům jeho rodiny, pokud jejich osobní chování představuje skutečnou, aktuální a dostatečně závažnou hrozbu, kterou je ohrožen základní zájem společnosti. 21 L. 213-1. – Přístup na francouzské území může být odepřen všem cizincům, jejichž přítomnost před- stavuje hrozbu pro veřejný pořádek, kterým byl udělen zákazu pobytu na území Francie, trest vyhoštění z území Francie nebo deportace, o které bylo rozhodnuto před méně než třemi lety podle článku L. 533-1, anebo kterým byl udělen trest zákazu návratu na francouzském území. Ohrožení veřejného pořádku může být v souvislosti s možným spácháním trestného činu předmětem trestního stíhání podle ustanovení trestního zákona dle odstavce 1 článku L. 313-5, odstavců 1, 4, 6 a 8 článku 311-4, a článků 322-4-1, 222-14, 224-1 až 227-7 a 227-4-2 trestního zákoníku.

174