SLP 07 (2014)

řádných okolností neodůvodňuje závěr, že přítomnost rumunského občana ve Francii představuje hrozbu pro veřejný pořádek. 26 Dalším příkladem nesprávné implementace směrnice 2004/38/ES je článek 39 francouzského zákona o imigraci, který má kopírovat podmínky článku 35 o zneužití práva směrnice 2004/38/ES. Úprava zneužití práva k obnovení pobytu kratšího než tři měsíce přijatá francouzským zákonodárcem velice široce vykládá článek 35 směr- nice 2004/38/ES. Není překvapením, že od jisté doby mají správní soudy tendenci rušit příkazy k opuštění francouzského území (ordre de quitter le territoire français – OQTF) 27 pro nedostatek důkazů. 28 Ve svém rozsudku ze dne 16. května 2012 správní soud v Lyonu odmítá případ kva- lifikovat jako zneužití práva rumunským občanem, protože „správní orgán nepředložil žádný důkaz o tom, že by žalobce několikrát obnovil svůj pobyt kratší než tři měsíce, 29 a správní orgán neposkytl dostatečně přesné a objektivní důkazy, které by zakládaly zneužívání sociálního systému, když pouze konstatoval, že podmínky existence ža- lobce jsou slabé a žalobce nemá dostatečné finanční prostředky“. Podobně se Poradní komise pro lidská práva ve svém stanovisku z března 2012 30 vyjadřuje k tomu, že státní příslušník Společenství nezíská neoprávněné výhody tím, že by se rozhodl opakova- ně cestovat tam a zpět mezi Francií a zemí jeho původu, čímž by pobýval na území Francie po dobu kratší než tři měsíce a tím by zde pobýval v souladu se statusem non- -rezidenta. Dle rozhodnutí Emsland-Starke musí migrant získat nějakou výhodu, aby Směrnice 2004/38/ES byla nesprávně implementována odpovědnými francouz- skými orgány. Nesprávnost implementace spočívá v extenzivním výkladu ustanovení 26 Je pravda, že Soudní dvůr považuje v některých případech opakující se drobnou kriminalitu za hrozbu pro veřejný pořádek, to by mohl být případ i nelegálního záboru půdy. Soudní dvůr ale rozhodl, že vni- trostátní orgány musí prokázat skutečnost, že osobní chování jednotlivce představuje hrozbu pro veřejný pořádek a zvážit následující faktory: povahu trestných činů, frekvence jejich opakování, způsobenou škodu. Je nepravděpodobné, aby většina případů opakované trestné činnosti rumunských a bulharských občanů (což není případ každého migranta) byla skutečnou hrozbou pro francouzský veřejné pořádek, kterým je „pořádek, bezpečnost, zdravotní nezávadnost a veřejný klid.“ Viz rozsudek Polat, C-349/06. 27 Příkaz opustit francouzské území – OQTF – je upraven v zákoně z 24. července 2006 a je určen pro po- užití v některých případech, kdy prefektura odmítá zahraniční osobě udělení nebo prodloužení platnosti povolení k pobytu nebo při rozhodnutí o odnětí povolení k pobytu. V praxi je odmítnutí nebo odnětí prefekturou vždy doprovázeno příkazem k zatčení za účelem deportace – APRF. 28 Viz například rozsudky správního soudu v Lyonu , ze dne 16. května 2012, číslo 1203741, číslo 1203740, číslo 1201114, a rozsudek správního odvolacího soudu v Douai ze dne 25. října 2012, číslo 12DA00853. 29 Protože rumunští a bulharští státní příslušníci nepotřebují víza, je velmi obtížné prokázat datum je- jich vstupu na území Francie a jejich opakované cestování tam a zpět mezi Francií a Rumunskem a Bulharskem. 30 Viz Stanovisko k dodržování práv „kočovníků“ a romských migrantů z nedávné odpovědi Francie mezinárod- ním organizacím , bod 39 ( Avis sur le respect des droits des „gens du voyage“ et des Roms migrants au regard des réponses récentes de la France aux instances internationales ). mohl být obviněn ze zneužívání práv Evropské unie. ͹.͸ Nesprávná implementace směrnice ͸ͶͶͺ/͹;/ES

177