SLP 07 (2014)

ku zakazujícího značné znečišťování životního prostředí, 6 v konečném návrhu článků (2001) tento článek chybí. Příklady kogentních pravidel se však vyskytují v komentáři Komise k čl. 40 (který nahradil čl. 19 z prvního čtení) a v koncisní podobě také v ko- mentáři k čl. 26 (soulad okolností vylučujících protiprávnost s kogentními normami). 7 Podle shrnutí Komise, která vycházela z judikatury různých mezinárodních a vnitro- státních tribunálů, „tyto kogentní normy, které jsou jasně přijaté a uznané, zahrnují zákazy agrese, genocidy, otroctví, rasové diskriminace, zločinů proti lidskosti a mučení a právo na sebeurčení“. 8 Jde o zatím nejúplnější, byť jen polooficiální výčet kogentních pravidel obecného mezinárodního práva. Naproti tomu mezinárodní soudy a tribunály se k jus cogens vyjadřovaly dosud jen dílčím způsobem, i když od nich se právě očekává hlavní pří- spěvek k identifikaci kogentních pravidel. 9 Mezinárodní soudní dvůr se až do nedáv- né minulosti vyhýbal jednoznačné kvalifikaci určité normy za kogentní. Například v posudku týkajícím se legality jaderných zbraní se MSD vyhnul výslovnému použití pojmu jus cogens a uchýlil se spíše k parafrázi, když použil výrazu „nepřekročitelné zásady mezinárodního obyčejového práva“, jejichž součástí je „velký počet pravidel humanitárního práva aplikovatelného v ozbrojených konfliktech“. 10 To se však změ- nilo v novějších případech. Ve věci týkající se povinnosti vydat nebo stíhat (2012) MSD prohlásil, že „zákaz mučení je součástí obyčejového mezinárodního práva a stal se kogentní normou ( jus cogens )“. 11 V případu Jurisdikční imunity státu (2012) zase MSD posuzoval různé aspekty jus cogens , včetně jeho vztahu k imunitě z jurisdikce cizího státu. Protože se pravidla o imunitách a možné normy jus cogens práva ozbrojených konfliktů se zabývají odliš- nými otázkami, není mezi nimi konflikt. 12 Podobný názor o vztahu mezi jus cogens a procesními pravidly zaujal MSD ve věci Ozbrojených aktivit na území Konga, kde Soud označil za kogentní normu zákaz genocidy. 13 6 YILC, 1976, vol. II (Part Two), s. 95-96. 7 „Nic v této kapitole nevylučuje protiprávnost jakéhokoli chování, které není v souladu se závazkem vznik- lým podle imperativní normy obecného mezinárodního práva.“ 8 Report of the ILC, Fifty-third session, 2001, GAOR, Fifty-sixth session, Supplement No. 10 (A/56/10), s. 208, para. 5. 9 Viz TAVERNIER, P.: L’identification des règles fondamentales – un problème résolu? In: Tomuschat, Ch., Thouvenin, J.-M. (eds.), The Fundamental Rules of the International Legal Order. Jus Cogens and Obligations Erga Omnes . Leiden/Boston: Martinus Nijhoff Publ., 2006, s. 5 an. 10 Legality of the Threat or Use of Nuclear Weapons, Advisory Opinio n, ICJ Reports, 1996, s. 257. Tehdejší předseda MSD Bedjaoui pak ve svém prohlášení neváhal označit tyto zásady za součást jus cogens; ibid., s. 273. 11 Questions Relating to the Obligation to Prosecute or Extradite (Belgium v. Senegal), ICJ Reports 2012, para. 99. 12 Jurisdictional Immunities of the State (Germany v. Italy, Greece Intervening), ICJ Reports 2012, para. 92, 95 a 97. 13 Armed Activities on the Territory of the Congo (DRC v. Rwanda), ICJ Reports 2006, para. 64.

16