SLP 07 (2014)

vídá jejich situaci. Rámcové rozhodnutí se ovšem ani jednou nezmiňuje zvlášť o násilí proti ženám jako o zvláštním problému. O více než 11 let později byla v říjnu 2012 přijata nová směrnice Evropského parla- mentu a Rady 2012/29/EU, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu. V této směrnici, která plně nahrazuje původní rámco- vé rozhodnutí, se objevují pojmy, jako jsou „násilí proti ženám“, „násilí páchané na že- nách“ apod., téměř čtyřicetkrát. Konkrétně mají členské státy podle čl. 8 směrnice za- jistit, aby oběti trestných činů měly bezplatný přístup k „důvěrným službám podpory“, přičemž jako skupina obětí se zvláštními potřebami jsou v čl. 9 čl. 3 směrnice uvedeny oběti sexuálního násilí, násilí na základě pohlaví a obětí násilí v blízkých svazcích. Podle čl. 23 směrnice mají být všechny výpovědi obětí sexuálního násilí, násilí na zá- kladě pohlaví a násilí v rámci úzkých svazků prováděny před osobou stejného pohlaví, jako je oběť, pokud si to oběť přeje a pokud to nenarušuje průběh trestního řízení. Vedle této trestněprávní dimenze násilí na ženách pamatuje právo EU také na úpra- vu sexuálního obtěžování, a to v rámci antidiskriminačního práva. Podle čl. 2 směr- nice Evropského parlamentu a Rady 2002/73/ES 13 je třeba rozlišovat mezi přímou a nepřímou diskriminací a obtěžováním a sexuálním obtěžováním, přičemž směrnice chápe sexuální obtěžování a obtěžování jako zvláštní formy zakázané diskriminace. „Obtěžování“ je v čl. 2 směrnice 2002/73/ES definováno jako „nežádoucí chování sou- visející s pohlavím osoby, které má za účel nebo za následek narušení důstojnosti osoby a vytvoření zastrašující, nepřátelské, ponižující, pokořující nebo urážlivé atmosféry“. „Sexuálním obtěžováním“ se podle citovaného ustanovení rozumí jakákoli forma ne- žádoucího chování sexuální povahy, vyjádřeného verbální, neverbální nebo fyzickou formou, které má za účel nebo za následek narušení důstojnosti osoby a vytvoření zastrašující, nepřátelské, ponižující, pokořující nebo urážlivé atmosféry. Obtěžování a sexuální obtěžování tedy mají nebo mohou mít ve smyslu směrnice 2002/73/ES stejný účel nebo následek. Rozdíl spočívá v tom, že obtěžování je nežá- doucí chování související s pohlavím, a sexuální obtěžování se rovná jakékoli formě nežádoucího chování sexuální povahy, přičemž v případě sexuálního obtěžování může být nežádoucí chování vyjádřeno verbálně, neverbálně nebo také fyzickou formou. Již na první pohled je zřejmé, že takto vymezené pojmy bude v praxi jen stěží možné od sebe odlišit. Stejné definice byly převzaty do novější směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání. Citovaná úprava se však uplatňuje pouze v sou- vislosti se zaměstnáním v poměrně širokém smyslu podle čl. 1 směrnice 2006/54/ES. Na oblast přístupu ke zboží a službám byla zásada rovného zacházení s muži a ženami

13 Směrnice EP a Rady 2002/73/ES ze dne 23. září 2002, kterou se mění směrnice Rady 76/207/EHS o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky.

193