SLP 07 (2014)

či zboží. S touto výhradou se však můžeme stručně zaměřit na doporučení Evropské komise týkající se důstojnosti žen a mužů na pracovišti, 16 které obsahuje ve své příloze jakýsi kodex pravidel a opatření pro boj proti sexuálnímu obtěžování. Pod bodem 2 tohoto kodexu vysvětluje Evropská komise, že jednotliví lidé musí sami určovat, jaké chování považují za přijatelné a jaké chování za urážející. „Sexuální zájem se stává sexuálním obtěžováním, pokud pokračuje i poté, co dotčená osoba dala najevo, že ho považuje za urážející“. Evropská komise dále stanoví, že se sexuální obtěžování liší od „přátelského chování“ jeho „nežádoucností“. 17 Tento kodex Komise není právně závazný, jeho morální autoritu však potvrdila také deklarace Rady ze dne 1991. 18 Na pracovišti mají zřejmě platit přísnější pravidla, protože se jedná o druh stálého pracovního kolektivu, ve kterém se dotyční obtěžovatelé a jejich oběti scházejí pravi- delně. Opakované obtěžování zde může mít mnohem závažnější následky než jedno- rázový dotaz obtěžovatele ve vídeňském metru. Ale i v případě, že aplikujeme pravidla kodexu určená původně jen pro chování na pracovišti, bude třeba muže z U4 „osvo- bodit“. Jeho případný „sexuální zájem“ nepokračoval poté, co oslovené ženy pozvánku odmítly. Subjektivní vnímání však může být jiné, a to je problém, který dokumentuje v mnohem komplexnější rovině studie Agentury EU pro základní práva, které se chce- me věnovat v následující kapitole. ͻ. „Obtěžování” podle studie Agentury EU pro základní práva Aktuální studie Agentury EU pro lidská práva ukazuje limity čistě subjektivního vnímání obtěžování. Studie pod názvem „Násilí na ženách: průzkum napříč EU“ 19 byla v typickém megalomanském duchu prezentována jako největší průzkum násilí proti ženám, který byl kdy proveden. 20 Dojmy z výsledků studie však jsou – opatrně řečeno – rozporuplné. 21 16 Úř. věst. L 49 ze dne 24. února 1992. Doporučení bylo přijato v listopadu 1991. 17 Citujeme celou pasáž kodexu v němčině: „Das wesentliche Merkmal einer sexuellen Belästigung ist die Tatsache, daß sie von der betroffenen Per son unerwünscht ist; die einzelnen Menschen müssen selbst bestim- men, welches Verhalten für sie akzeptabel ist und welches Verhalten sie als beleidigend empfinden. Sexülles Interesse wird zu sexueller Belästigung, wenn es fortgesetzt wird, nachdem die betroffene Person deutlich ge- macht hat, daß sie es als beleidigend empfindet, obwohl auch ein einmaliger Zwischenfall den Tatbestand der sexuellen Belästigung erfuellen kann, wenn er entsprechend schwerwiegend ist . Es ist die Unerwünschtheit, die eine sexuelle Belästigung von freundschaftlichem Verhalten, das willkommen und gegenseitig ist, unterscheidet“. 18 Úř. věst. C 27 ze dne 4. února 1992. Deklarace byla přijata 19. prosince 1991. 19 Pro stručné shrnutí v češtině viz URL: http://fra.europa.eu/sites/default/files/fra-2014-vaw-survey-fact- sheet_cs.pdf. 20 Viz krátkou videoprezentaci pod názvem „Results of the biggest ever violence against women survey“ na stránkách Agentury EU pro základní práva (URL: http://fra.europa.eu/en/video/2014/violence- -against-women-survey). 21 Pro účely tohoto příspěvku budeme vycházet z kompletní dvousetstránkové verze zprávy v angličtině. Viz European Union Agency for Fundamental Rights (ed.) Violence against women: an EU-wide survey. Main results report, Vienna, 2014. URL: http://fra.europa.eu/sites/default/files/fra-2014-vaw-survey- -main-results-apr14_en.pdf.

195