SLP 07 (2014)

jenost, se kterou autoři upozorňují na to, že studie Světové zdravotnické organizace (WHO) o domácím násilí z roku 2005 24 vykázala ještě větší statistické rozpětí (od 13% do 61%) než studie Agentury pro základní práva (12% až 31%). Přitom ovšem schvál- ně zamlčeli skutečnost, že se průzkum WHO týkal zemí, jako jsou např. Japonsko, Srbsko, Peru, Brazílie, Bangladéš, Etiopie a Tanzanie. I nezaujatý pozorovatel by mohl sociální a kulturní rozdíly mezi Etiopií (kde se vyskytuje podle studie WHO nejvíce případů domácího násilí) na jedné straně a Japonskem (kde bylo zaznamenáno nej- méně případů) na straně druhé považovat za výrazně větší než případné rozdíly mezi Bulharskem a Dánskem. Agentuře pro základní práva lze přičíst k dobru, že otevřeně přiznává, že vzhledem k zjištěným výsledkům studie a regionálním výkyvům je nutné provést další zkoumání. Zde se však můžeme jen stěží ubránit dojmu, že by Agentura sama velmi ráda převzala tento úkol. Pro případ, že se Agentura skutečně pustí do zkoumání možných důvodů nedůvěryhodných výsledků vlastní studie, doporučuji zvážit, zda nepředstavuje samot- né pojetí násilí na ženách, které zahrnuje také těžko definovatelné a uchopitelné formy sexuálního obtěžování, největší problém. Neskrývá se za regionálními rozdíly skuteč- nost, že toto pojetí poskytuje příliš velký prostor subjektivnímu vnímání? Komentovat výsledky studie Agentury pro základní práva se podle našeho názoru neobejde bez ironie. Zjištěný závěr, že násilí na ženách je v Dánsku a Švédsku výrazně větším problémem, než ve Španělsku, Itálii nebo Bulharsku má charakter parodie. Uvedené pokusy o vysvětlení ze strany Agentury tento dojem ještě posilují. Pro zdraví své duše a duše svých čtenářů se autor tohoto příspěvku ani nepokoušel zjistit, kolik průzkum Agentury vcelku stál. Toto zlehčování výsledků studie nemění nic na vážnosti a urgentnosti samotného problému násilí na ženách. Naopak považujeme za velký problém, že zde zmíněné nafukování pojmu násilí na ženách a spojení závažných a zavrženíhodných trestných činů s různými formami „nežádoucího“ a „nevhodného“ chování do jednotného hesla oslabuje důležitý boj proti násilí na ženách. ͼ. Závěr a výhled V úvodu do tohoto příspěvku jsme se zamysleli nad koncepcí specifické ochrany práv žen v kontextu nezcizitelných a rovných práv všech jednotlivců. Vycházeli jsme z legitimity tzv. pozitivní diskriminace v kontextu dlouhodobých faktických rozdílů. Fenomén násilí na ženách a mezinárodní boj proti němu jsme vnímali jako vzorový příklad toho, jak dílčí a zvláštní úpravy práv jedné sociální skupiny mohou posílit celý systém mezinárodní ochrany lidských práv a jeho jednotnost. Zde analyzované právní úpravy však představují příliš širokou koncepci násilí na že- nách, která spojuje kvalitativně hodně odlišné akty a projevy do jednoho pojmu. Tím

24 Studie WHO se zakládá na 24.000 rozhovorech se ženami z 10 států. Celý text studie WHO je dostupný na stránkách http://www.who.int/gender/violence/who_multicountry_study/en.

199