SLP 07 (2014)

Klíčovou roli v prosazování a rozvoji kogentních norem sehrává judikatura mezi- národních soudních orgánů. Zatímco Mezinárodní soudní dvůr a Evropský soud pro lidská práva se k výslovnému uznání dostaly až relativně pozdě a omezily se (původně) jen na zákaz mučení, daleko rychleji po svém vzniku postupovaly mezinárodní trestní tribunály ad hoc (pro bývalou Jugoslávii a Rwandu). Pozoruhodná svou frekvencí odkazů na jus cogens a počtem relevantních pravidel je ale především judikatura Interamerického soudu pro lidská práva. I když je Americká úmluva (1969) mladším regionálním instrumentem a obsahuje více tzv. nederogova- telných práv než Evropská úmluva (1950), není to dostatečným vysvětlením. K jus cogens velmi otevřená a progresivní judikatura zřejmě vyplývá ze souhry několika ob- jektivních a subjektivních faktorů. V prvé řadě je to širší kompetence ratione materiae Interamerického soudu, který se neomezuje jen na samotnou Americkou úmluvu, ale podílí se na výkladu a kontrole dodržování všech mezinárodních instrumentů o lidských právech zavazujících americ- ké státy. Dále je to pozdější nástup Interamerického soudu k rozhodování sporů (když zpočátku měl jen konzultativní jurisdikci k přijímání posudků). Od počátku výkonu své soudní činnosti (začátku 80. let 20. století) měl příležitost zabývat se hlavně pří- pady masového porušování základních lidských práv v řadě zemí regionu (mučení, nucené či nedobrovolné mizení, nelidské nebo ponižující zacházení, svévolné věznění). Velká část jeho judikatury reaguje na zločiny páchané nebo tolerované diktátorskými režimy. I po jejich postupném zániku a přechodu k demokratickým vládám v zemích Latinské Ameriky zůstala problematika vyrovnávání se s minulostí, ve které sehrává zásadní roli soudní moc obecně a Interamerický soud zvláště. 47 Konečně to byla sil- ná subjektivní role osobnosti brazilského profesora a dlouholetého předsedy a soudce Soudu Cançado Trindade (1995–2006), jehož výrazný idealismus a jusnaturalistický přístup ovlivnil judikaturu, včetně vztahu k jus cogens . Zbývá si na závěr položit dvě zásadní otázky. Do jaké míry jde o jedinečnou a neo- pakovatelnou příležitost k rozšíření materiálního obsahu jus cogens ? Jinak řečeno, jedná se o to, zda i za nových objektivních a subjektivních podmínek (nové složení soudců) bude nastoupený trend judikatury Interamerického soudu pokračovat. A ještě závažnější je druhá otázka, do jaké míry se podaří exportovat identifikaci kogentních pravidel lidských práv z regionální na univerzální úroveň. 48 Vždyť ze samotné definice jus cogens vyplývá, že jde o normy obecného mezinárodní- ho práva uznané mezinárodním společenstvím jako celkem. Bude samozřejmě záležet nejen na příznivém ohlasu doktríny (výsledku střetu mezi idealismem a realismem), ale hlavně na tom, aby další soudní orgány (zejm. MSD a ESLP) a jiné mezinárodní 47 Srov. HENNEBEL, L.: La Cour interaméricaine des droits de l’homme: entre particularisme et universa- lisme. In: Hennebel, L., Tigroudja, H. (eds.), Le particularisme interaméricain des droits de l’homme. Paris: Pedone, 2009, s. 117-119. 48 Srov. NEUMAN, G. L., Import, export and regional consent in the Inter-American Court of Human Rights. European Journal of International Law , 2008, vol. 19, no. 1, s. 117, 122.

23