SLP 07 (2014)

rodní právo k závěru, že takové právo na mezinárodní scéně zatím neexistuje, neboť „praxe států je řídká a týká se omezeného počtu států“. 1 Navzdory tomu k přijímání pro- tiopatření v reakci na porušování lidských práv ve světě dochází dosti často. Znamená to, že jsou tato protiopatření v rozporu s mezinárodním právem? Nebo se od roku 2001 mezinárodněprávní situace změnila natolik, že je již lze považovat za legální? Tento příspěvek se kloní ke kompromisní odpovědi. Tvrdí, že v mezinárodním prá- vu se opravdu vyvíjí institut protiopatření přijímaných v reakci na porušování lidských práv, resp. protiopatření v obecném či kolektivním zájmu. Nový institut ovšem ještě není plně zformovaný, neboť celá řada otázek zůstává nedořešena. Sporné zůstává i to, zda vůbec jsou protiopatření vhodným nástrojem k zajištění lepšího dodržování práva lidských práv, resp. mezinárodního práva. Příspěvek je rozčleněn do pěti kapitol. První pojednává o institutu protiopatření obecně. Další se zabývá úpravou protiopatření v Návrhu článků z roku 2001 (a okrajově v Návrhu článků o odpovědnosti meziná- rodních organizací z roku 2011). Třetí kapitola shrnuje názory zvláštních zpravoda- jů Komise pro mezinárodní právo k odpovědnosti států na kolektivní protiopatření. Čtvrtá kapitola se zaměřuje na postoje států a mezinárodní praxi. Poslední, pátá ka- pitola se zamýšlí nad parametry, jež by kolektivní protiopatření mohla či měla mít, a ukazuje dilemata, která v dané oblasti vyvstávají. ͷ. Protiopatření v současnémmezinárodním právu – terminologie a právní úprava Protiopatření (counter-measures) je novější název pro institut, který se v tradičním mezinárodním právu označoval jako represálie (reprisals). Arbitři rozhodující ve sporu mezi Portugalskem a Německem ve věci Naulilaa v roce 1928 vymezili represálie jako „akty svépomoci poškozených států, jimiž tyto odpovídají, po neuspokojené žádosti o ná- pravu, na porušení mezinárodního práva jinými státy. /…/ Byly by protiprávní, pokud by k nim neposkytlo příčinu předchozí porušení mezinárodního práva. Jejich cílem je přinutit provinilý stát, aby poskytl reparace za protiprávní jednání nebo se vrátil k dodržování práva a vyhnul se dalším porušováním“. 2 Obdobně vymezují represálie představitelé doktríny. 3 Komise OSN pro mezinárodní právo zpočátku též pracovala s termínem represálie, později se ale rozhodla nahradit jej termínem protiopatření. Ten byl popr- vé použit v arbitrážním rozhodnutí ve věci Dohody o leteckých službách z roku 1979 4 a Komise jej převzala s odůvodněním, že termín represálie „je spojen s právem na válečné 1 Commentaries to the Draft articles on Responsibility of States for internationally wrongful acts, in UN Doc. A/56/10, Report of the International Law Commission on the work of its 53rd session, Official Records of the General Assembly, 56th session, Supplement No. 10, November 2001, s. 335. 2 Naulilaa Incident Arbitration , Portugal v. Germany, 8 Trib. Arb. Mixtes, s. 422-425. 3 Viz např. BIERZANEK, R.: Reprisals in Armed Conflicts. In: Syracuse Journal of International and Comparative Law , 1987–1988. roč. 14, s. 829-846; KWAKWA, E.: Belligerent Reprisals in the Law of Armed Conflict. In: Stanford Journal of International Law , 1990–1991, vol. 27, s. 49-81. 4 Arbitration, Air Services Agreement of 27 March 1946 (1979). United States v. France, UNRIAA, vol. XVIII.

26

Made with