SLP 07 (2014)

lidských práv, závazky humanitární povahy zakazující represálie a jiné závazky vyplýva- jící z kogentních norem mezinárodního práva. Druhou kategorii tvoří „určité závazky, které se vztahují zejména k udržení komunikačních kanálů mezi dvěma dotčenými státy, včetně mechanismů k vyřešení jejich sporu“. 23 Jde o závazky týkající se řešení sporů mezi státy a závazky vyplývající z diplomatického práva (garance nedotknutelnosti diploma- tických a konzulárních zástupců, místností, archivů a dokumentů). Pro tento příspěvek jsou nejzajímavější kategorií zakázaných protiopatření ta proti- opatření, která by zasáhla do základních lidských práv, a to z několika důvodů. Zaprvé, zákaz potvrzuje, že právní úprava protiopatření vytvořená v období tradičního meziná- rodního práva je v poslední době postupně modifikována moderními instituty, včetně práva lidských práv. Zadruhé, zákaz omezuje možnosti státu reagovat na protiprávní chování jiného státu porušením stejných či podobných norem (tzv. protiopatření in kind ). V případě protiopatření přijímaných v reakci na porušení lidských práv tako- vý postup nepřichází, aspoň pokud jde o základní lidská práva, v úvahu. 24 Zatřetí, protiopatření nemusejí proti lidskoprávním závazkům směřovat záměrně, přesto na ně můžou dopadnout. Platí to jak pro tradiční protiopatření, která vzhledem ke své ploš- nosti mohou zasáhnout široké skupiny lidí, tak, možná tím spíše, pro cílené „sankce“, které úmyslně postihují jednotlivce. Je přitom k diskusi, zda konflikt s právem lidských práv zakládá již samotné uložení sankce (jednotlivec je sankcionován za chování státu), nebo až podmínky jeho výkonu (přiměřenost zásahu do práv jednotlivce aj.). ͸. Protiopatření v reakci na porušování lidských práv – Návrhy článků Protiopatření je možno přijímat v reakci na porušení jakýchkoli norem mezinárod- ního práva, tedy i norem práva lidských práv. V některých případech mohou mít tato protiopatření klasické schéma, tj. přijímá je „poškozený stát“ podle článku 42 Návrhu článků. Poškozeným je stát v případě, kdy se jej porušený závazek týká individuálně, popř. kdy na něj má porušení závazku obecné či kolektivní povahy zvláštní účinky. Taková situace by nastala, když by porušení práva lidských práv spáchaná jedním stá- tem směřovala specificky proti občanům státu jiného, který by se tak mohl cítit po- škozen a přistoupit k protiopatřením. Může se ale stát, že k porušování lidských práv v určité zemi sice dochází, žádný poškozený stát zde ale není. Tak je tomu typicky tehdy, když se oběťmi zásahů do lidských práv stávají jen občané dotčeného státu. 25 Znamená to, že v těchto případech nemůže protiopatření přijmout žádný stát? Kladné 23 Tamtéž. 24 Návrh článků ponechává otevřenou možnost přijetí protiopatření proti závazkům z jiných než „základních“ lidských práv, je ovšem otázka, zda by tato protiopatření mohla být koncipována tak, aby se dotkla jen ob- čanů cílového státu a současně neporušila zákaz diskriminace, který bývá řazen mezi základní lidská práva. 25 Pro tuto potenciální kategorii protiopatření se zatím nevžil jednotný název. Např. Denis Alland mluví o protiopatřeních obecného zájmu (countermeasures of general interest), jež vymezuje jako „případy, ve kterých státy, jež neutrpěly škodu v klasickém významu, odpovídají na porušení určitých závazků“. ALLAND, D.: Countermeasures in General Interest. In: European Journal of International Law , 2002, vol. 13, s. 1222.

31