SLP 07 (2014)

důraz na zveřejňování svých stanovisek v některém ze světových jazyků. Jak již bylo řečeno výše, Katselli Proukaki ve své knize uvádí přes třicet případů, v nichž podle jejího názoru došlo k využití kolektivních protiopatření. 70 Nejstarší případ, jehož za- řazení může vyvolat pochyby, sahá až do roku 1853 (reakce na otroctví), většina se ale týká období od 80. let do současnosti. Jde nejčastěji o protiopatření přijímaná USA, evropskými státy, nebo Evropskou unií v reakci buď na porušení zákazu použití síly, nebo na masivní porušování lidských práv. V posledním desetiletí lidskoprávní důvody dominují, byť jsou často kombinovány s důvody jinými. 71 V období před přijetím Návrhu článků byla protiopatření v reakci na porušení lid- ských práv přijímána spíše nepravidelně a také selektivně, při zohlednění politického rozdělení tehdejšího světa. Např. v roce 1981 uvalily USA a západoevropské státy hos- podářské sankce na Polsko a Sovětský svaz v odpověď na zavedení stanného práva a ná- silné zásahy proti demonstrantům v Polsku. Kolektivní protiopatření měla v této době obvykle plošný charakter a spočívala nejčastěji v omezení či přerušení hospodářských vztahů. Nejaktivněji si počínaly USA, jež během studené zavedly války protiopatření např. proti Ugandě v roce 1978 (reakce na masivní porušování lidských práv za vlá- dy diktátora Idiho Amina) a proti Jihoafrické republice v roce 1986 (Comprehensive Anti-Apartheid Act, reakce na posílení apartheidu). Trend přijímání kolektivních proti- opatření posílil po skončení studené války v roce 1990. Současně započal postupný přechod od plošných k cíleným opatřením. To se projevilo např. v protiopatřeních Evropské unie vůči Jugoslávii, která byla vyhlášena ještě před tím, než na Jugoslávii uvalila sankce Rada bezpečnosti OSN, a směřovala nejen vůči Jugoslávii jako státu, ale i vůči jejím hlavním představitelům. 72 Po roce 2001 se kolektivní protiopatření stala jednou z preferovaných odpovědí na masivní porušování lidských práv. Např. Evropská unie uvalila za toto období sank- ce mj. na Barmu/Myanmar (odkaz na nezlepšování situace v oblasti lidských práv, problém politických vězňů 73 ), Bělorusko (periodické zhoršování stavu lidských práv v zemi, zásahy proti politické opozici 74 ), Libyi (násilí na civilním obyvatelstvu 75 ), Sýrie (násilí na civilním obyvatelstvu 76 ), nebo Zimbabwe (omezování lidských práv, 70 KATSELLI PROUKAKI, E., op. cit., s. 90-209. 71 Např. sankce USA uvalené v roce 2005 na Súdán byly zdůvodněny jak nedodržováním lidských práv, tak podporou mezinárodního terorismu. Viz US Department of the Treasury, An overview of the Sudanese Sanctions Regulations, 25 July 2008. 72 Viz KREUTZ, J.: Hard Measures by a Soft Power? Sanctions policy of the European Union 1981–2004 . Bonn: Bonn International Center for Conversion, 2005. 73 Council Decision 2010/232/CFSP of 26 April 2010 renewing restrictive measures against Burma/ Myanmar. 74 Council Decision 2012/642/CFSP of 15 October 2012 concerning restrictive measures against Belarus. 75 Council Decision 2011/137/CFSP of 28 February 2011 concerning restrictive measures in view of the situation in Libya. Opatření jdou nad rámec sankcí vyhlášených Radou bezpečnosti OSN v rezoluci 1970 (2011). 76 Council Decision 2011/782/CFSP of 1 December 2011 concerning restrictive measures against Syria.

40